Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 280 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 30. 5. 2016 do 8. 7. 2021 (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 4 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 280 899 Kč s příslušenstvím jako majetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v pokynu , funkce, v , právnická osoba, účtárně ze dne 22. 3. 2021 o neproplacení uvedené částky žalobci v souvislosti s jeho účastí na zahraniční misi v , adresa, (, stát, ) jako , právnická osoba, , funkce, ve dnech 20. 1. 2016 až 22. 4. 2016. , funkce, měl vydat rozhodnutí o tom, kolik žalovaná zaplatila žalobci, záležitost ale žalovaná řešila pouhým pokynem účtárně.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonného rozhodnutí a vznesla též námitku promlčení.3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 14. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu I. stupně k odvolání žalobce zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším řízení písemně vyzval žalobce usnesením podle § 43 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k odstranění neurčitosti žaloby v části požadovaného příslušenství označeném jako „zákonný úrok z prodlení“. Při jednání pak měl soud I. stupně poskytnout žalobci poučení o neunášení břemene tvrzení a břemene důkazního s výzvou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, aby přesně specifikoval, co konkrétně představuje částka 280 899 Kč, jejíhož zaplacení se po žalované domáhá, o jaký typ újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu se jedná, v čem spočívá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a újmou, a aby ke svým tvrzením označil důkazy. Následně měl soud I. stupně náležitě zjistit skutkový stav věci a vysvětlit, z jakých důvodů některé navržené důkazy případně neprovedl. Na podkladě provedeného dokazování zjištěný skutkový základ věci měl soud I. stupně podrobit přesvědčivé právní kvalifikaci, zejména posoudit podmínky odpovědnosti státu za újmu, tzn. zda lze pokyn účtárně ze dne 30. 5. 2016 považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty první zák. č. 82/1998 Sb., zda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem státu vznikla žalobci škoda a v jaké výši.4. Soud I. stupně v dalším řízení vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby přesně specifikoval, co konkrétně představuje částka 280 899 Kč, jejíhož zaplacení se po žalované domáhá, o jaký typ újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu se jedná, v čem spočívá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a újmou a aby těmto svým tvrzením označil důkazy s tím, že pokud tak neučiní, neunese břemeno důkazní.5. Žalobce k výzvě soudu I. stupně uvedl, že částka 280 899 Kč, kterou nárokoval jako odměnu za vykonanou , právnická osoba, misi v , stát, v období 20. 1. - 22. 4. 2016, nebyla žalobci vyplacena. Její část byla žalovanou neoprávněně zadržena či ponechána bez rozhodnutí a vůbec zahájení správního řízení a přes veškeré upomínky žalobce. Právní nárok vznikl žalobci nejpozději 30. 5. 2016, kdy se definitivně z účtu dozvěděl, že mu nebyly zaslány finance dle rozhodnutí , právnická osoba, . Jedná se o újmu majetkovou. Úrok je titulární příslušenství vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu. Pokyn účtárně ze dne 30. 5. 2016 vydal nekompetentní , funkce, , jméno FO, , kterému již k tomuto datu zanikl služební poměr ex lege. Akce je ve vzájemném rozporu s § 159 odst. 1 + § 168 odst. 1 zákona o státní službě a byla účelově zadržena. Nešlo o průtah v řízení, ale o 5 let trvající úřední vakuum, kdy , právnická osoba, vědomě čekalo na nového , funkce, s cílem vyhnutí se odpovědnosti, místo nápravy. Bez pokynu a zpoždění celé věci by žádné vakuum nevzniklo a nárok by byl tzv. ex ante vyřešen a proplacen a škoda by nevznikla. V případě, že by byly finance řádně v roce 2016 žalobci vyplaceny a následně se je žalovaná pokoušela získat zpět, tak by byla žalobcem uplatněna námitka promlčení.6. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že odbor azylové a migrační politiky , právnická osoba, zaslal , funkce, návrh, aby se zahraniční pracovní cesty zúčastnil mimo jiné žalobce (, adresa, ) s odletem z , adresa, 20. 1. 2016 a příletem 26. 2. 2016. Výše zálohy byla propočtena na částku 8 317,75 EUR. Žalobce dne 15. 1. 2016 podepsal cestovní náhradu zaměstnance při zahraniční pracovní cestě s tím, že nástup na zahraniční pracovní cestu je 20. 1. 2016 s místem výkonu práce , adresa, , , stát, , za účelem , Anonymizováno, (, právnická osoba, ) s datem ukončení 26. 2. 2016, záloha na zahraniční pracovní cestu je ve výši 8 318 EUR, která byla žalobci vyplacena dne 19. 1. 2016. Žalobci byla dne 30. 5. 2016 na základě vyúčtování zaplacena za zahraniční pracovní cestu ve dnech 21. 1. - 23. 4. 2016 částka 101 866 Kč. Výplatu této částky v platebním poukazu schválila , tituly před jménem, , jméno FO, jako příkazce operace.7. Soud I. stupně dále zjistil, že mezi žalobcem a , jméno FO, proběhla ve dnech 25. a 26. 4. 2016 e-mailové komunikace, kdy žalobce sdělil , jméno FO, , že na základě komunikace s kolegy z jiných států dospěl k názoru, že se nejedná o služební cestu, ale že pracoval v této době přímo pro , právnická osoba, . , jméno FO, odpověděl žalobci, že jeho vyslání do , stát, bylo jako u všech ostatních v režimu zahraniční pracovní cesty – po celou dobu byl stále zaměstnancem , právnická osoba, , běžel mu jeho plat.8. Soud I. stupně měl za zjištěné, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , funkce, , sdělila dopisem ze dne 4. 1. 2019 žalobci, že ve dnech 18. 1. 2016 až 22. 4. 2016 se žalobce zúčastnil zahraniční pracovní cesty v rámci podpory ČR poskytované , právnická osoba, pro otázky azylu (, právnická osoba, ). Od roku 2015 bylo uskutečněno celkem 96 vyslání pracovníků , právnická osoba, , a to za stejných podmínek, za kterých byl vyslán i on. Forma vyslání mu byla , tituly před jménem, , jméno FO, opakovaně e-mailem i osobně vysvětlována.9. Soud I. stupně též zjistil, že prošetřovatel určený , funkce, v , právnická osoba, podal dne 9. 5. 2019 písemnou zprávu, podle které v rámci prošetření podání žalobce byly potvrzeny pouze ty skutečnosti, že výtka, která byla žalobci udělena v roce 2016, byla shledána ve vztahu k jeho osobě jako ojedinělý jev a nelze ji považovat za šikanu, resp. bossing. Neoprávněné sdělení identifikace osoby ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, , která není a ani v době sdělení této informace nebyla ve vztahu k žalobci v pozici představené. Ostatní oznámení pro podezření z protiprávního jednání v rámci , právnická osoba, prošetřováním prokázána nebyla.10. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce podal dne 26. 3. 2019 , právnická osoba, oznámení jako , Označení, poškozování finančních zájmů EU. , právnická osoba, , , adresa, , dopisem ze dne 6. 8. 2019 sdělila, že provedeným šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu a podle zákona č. 273/2008 Sb., o , právnická osoba, , nebyl zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu.11. Soud I. stupně měl též za zjištěné, že žalobce podal dne 29. 5. 2019 u Obvodního soudu pro , adresa, proti žalované žalobu o zaplacení částky 280 899 Kč s příslušenstvím v souvislosti s jeho výkonem státní služby v programu , právnická osoba, pro otázky azylu (, právnická osoba, ) v , stát, ve městě , adresa, v období od 20. 1. 2016 do 22. 4. 2016. Obvodní soud pro , adresa, usnesením ze dne 11. 8. 2020, č. j. , spisová značka, , řízení zastavil a věc postoupil , funkce, v , právnická osoba, jako příslušnému služebnímu orgánu. , funkce, v , právnická osoba, vydal dne 22. 3. 2021 pod č. j. , spisová značka, rozhodnutí, že žalobci nenáleží částka 280 899 Kč s příslušenstvím, když dospěl k názoru, že žalobce byl vyslán na zahraniční služební cestu ve smyslu § 45 a násl. zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Rozhodnutím , funkce, pro státní službu ze dne 8. 7. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí , funkce, v , právnická osoba, ze dne 22. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo potvrzeno, neboť odvolací orgán se ztotožnil se závěrem služebního orgánu, že žalobce byl v rámci jeho působení u programu , právnická osoba, v , stát, vyslán na zahraniční služební cestu ve smyslu § 45 a násl. zákona o státní službě, a nebyl tedy vyslán do , právnická osoba, jako , funkce, .12. Soud I. stupně nakonec zjistil, že rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 22. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí , funkce, pro státní službu ze dne 8. 7. 2021, č. j. , spisová značka, , když žalobci muselo být zřejmé, že nečerpal služební volno, ale byl vyslán na služební cestu, za kterou pobíral plat a obdržel zálohu na své cestovní výdaje. Na základě těchto skutečností měl žalobce vědět, že v období od 20. 1. 2016 do 22. 4. 2016 vykonával službu podle § 45 odst. 1 zákona o státní službě v , adresa, , kde vypomáhal , právnická osoba, v azylových věcech podle příkazu představeného, resp. v souladu s bodem 1 preambule rozhodnutí správní rady , právnická osoba, č. , číslo, podle úkolů stanovených v operačním plánu pomoci , stát, . Způsob určení výše náhrady výdajů vynaložených žalobcem stanovuje § 183 zákoníku práce. Žalobce obdržel 8 318 EUR jako zálohu na své výdaje a po návratu mu , právnická osoba, doplatilo 101 866 Kč. Žalobci nenáleželo 230 EUR za každý kalendářní den v období od 27. 2. 2016 do 22. 4. 2016, protože rozhodnutí správní rady , právnická osoba, č. , číslo, upravovalo náhradu výdajů , funkce, mezi Českou republikou a , právnická osoba, . Žalobcovo právo se řídilo § 183 zákoníku práce. Kasační stížnost žalobce proti citovanému rozsudku městského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , když Nejvyšší správní soud dospěl k totožnému závěru jako městský soud, že samotný fakt, že Česká republika obdržela od , právnická osoba, náhradu nákladů spojených s vysláním žalobce do , stát, , nezakládá nárok žalobce na vyplacení totožné částky. Rozhodnutí č. , číslo, neupravuje vztah mezi , právnická osoba, a vysílanou osobou, nýbrž pouze vztah mezi členským státem a , právnická osoba, . Proto byla výše náhrady výdajů vynaložených žalobcem stanovena podle vnitrostátního předpisu, kterým je v posuzovaném případě zákoník práce (§ 112 služebního zákona ve spojení s § 183 zákoníku práce). Usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. , spisová značka, , byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , a rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 22. 2 2023, č. j. , spisová značka, .13. Soud I. stupně též vyslechl žalobce jako účastníka řízení, jehož výpověď byla obsahově totožná s jeho písemnými podáními.14. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 3 a § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), § 10 odst. 1 písm. e), § 112, § 144 odst. 2 písm. c) a § 159 odst. 2 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, § 151 a § 183 odst. 1 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále i jen „ZPr“), služební předpis , číslo, , funkce, v , právnická osoba, ze dne 1. 7. 2015 a vnitřní sdělení ze dne 7. 3. 2016, že žaloba není důvodná.15. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že pro odpovědnost státu za škodu musí být vždy splněny tři předpoklady: 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí.16. Soud I. stupně uvedl, že podle vnitřních předpisů žalovaného měl o rozhodnutí žalobce na vyslání zahraniční služební cestu ve dnech 20. 1. 2016 až 26. 2. 2016 a o následném návrhu na prodloužení rozhodovat , funkce, . I když došlo k formálnímu pochybení, když návrh na vyslání na služební cestu i následný návrh jejího prodloužení nebyl předložen ke schválení , funkce, v , právnická osoba, , žalobce neprokázal, že tento formální nedostatek žalobci způsobil škodu, když jak Městský soud v , adresa, , tak i Nejvyšší správní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí , funkce, i , funkce, (nejvyššího , funkce, ), kterými bylo rozhodnuto, že žalobci nenáleží částka 280 899 Kč s příslušenstvím za výkon státní služby v rámci programu , právnická osoba, pro otázky azylu ( , právnická osoba, ) v , stát, v období od 20. 1. 2016 do 22. 4. 2016. Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta.17. Soud I. stupně dále konstatoval, že platební poukaz na výdaje podepsala za příkazce operace , tituly před jménem, , jméno FO, , , funkce, ; , funkce, nemusel podepsat tento poukaz. Soud I. stupně měl za to, že v případě pokynu účtárně se nejednalo o nesprávný úřední postup. Navíc Městský soud v , adresa, , tak i Nejvyšší správní soud neshledaly oprávněným nárok žalobce na doplacení částky 280 899 Kč za výkon státní služby v rámci programu , právnická osoba, pro otázky azylu (, právnická osoba, ) v , stát, v období od 20. 1. 2016 do 22. 4. 2016.18. Soud I. stupně poukázal na tvrzení žalobce, že pokud by byly finance řádně v roce 2016 žalobci vyplaceny a následně by se je žalovaná pokoušela získat zpět, tak by byla žalobcem uplatněna námitka promlčení. Žalobce však neuvedl, na základě čeho se domnívá, že by v roce 2016 , funkce, rozhodl, že se mu má žalovaná částka vyplatit. , jméno FO, v e-mailu z dubna 2016 žalobci vysvětloval, že se zúčastnil zahraniční služební cesty. Žalobce tak s ohledem na tento e – mail a to, že dne 15. 1. 2016 podepsal cestovní náhrady zaměstnanců při zahraniční služební cestě, který obsahoval místní a časové určení nástupu na služební cestu a jejího ukončení, místo výkonu práce, účel zahraniční služební cesty, způsob ubytování a dopravy nemohl být v očekávání, že byl do , stát, v rámci , právnická osoba, vyslán jako , funkce, podle § 109 zákona č. 234/2014 Sb. pro , právnická osoba, . Rovněž i , tituly před jménem, , jméno FO, v dopise ze dne 4. 1. 2019 žalobci sdělovala, že se zúčastnil zahraniční služební cesty a uvedla, že k lednu 2019 bylo uskutečněno celkem 96 vyslání pracovníků , právnická osoba, , a to za stejných podmínek, za kterých byl vyslán on.19. K námitce promlčení soud I. stupně uvedl, že žalobce se zúčastnil zahraniční mise ve dnech 20. 1. až 22. 4. 2016. Dne 15. 1. 2016 podepsal dokument cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě a vyúčtování zahraniční cesty dne 28. 4. 2016. Žalobce se nejpozději dne 30. 5. 2016 dozvěděl, když mu přišla částka 101 866 Kč na účet, jako doplatek cestovních výdajů, že nebylo vyhověno jeho žádostem, aby byl proplacen jako , funkce, podle § 109 zákona o státní službě. Žalobce se tak tento den dozvěděl, že se tak stalo na základě pokynu účtárně. Žalobce byl minimálně dopisem ze dne 6. 8. 2019 vyrozuměn, že návrh vyslání na služební cestu i následný návrh na prodloužení nebyl předložen ke schválení , funkce, . Žaloba byla u soudu podána dne 4. 4. 2023, když žalobce u žalované neuplatnil náhradu škody jako předběžné projednání nároku, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby.20. Soud I. stupně pak uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mu postupem žalované vznikla škoda a že by zde byla příčinná souvislost. Tvrzený nárok žalobce na náhradu škody je promlčen. Na základě těchto skutečností soud I. stupně žalobu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč za 14 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne 26. 10. 2023, příprava na jednání, účast na jednání dne 20. 8. 2024, účast na vyhlášení rozsudku dne 27. 8. 2024, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání před odvolacím soudem, příprava na jednání, účast na jednání 29. 7. 2025, příprava na jednání, účast na jednání 2. 9. 2025, příprava na jednání a účast na jednání dne 14. 10. 2025).22. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Nejprve uvedl, že se soud I. stupně neřídil závaznými pokyny odvolacího soudu, když nezjistil skutkový stav způsobem, který odvolací soud uložil, neprovedl potřebné důkazy nebo neodůvodnil jejich neprovedení a nesprávně posoudil, co může být nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk. V odůvodnění napadeného rozsudku tak není vůbec žádný posun. Soud I. stupně opět neprojednal předmět řízení. Rozsudek opět není vůbec o otázce odměňování /§ 159 odst. 1 písm. d) o státní službě/ a o souvisejícím pokynu účtárně. V této věci se čekalo na vyjasnění otázky, zda k vydání daného rozhodnutí byl vůbec , funkce, příslušný, přičemž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , jednoznačně potvrdil, že ano. Oproti tomu soud I. stupně konstatoval, že , funkce, (tzv. služební orgán) ve věci rozhodování o odměňování vůbec příslušný nebyl. Soud I. stupně navíc použil texty zákona o státní službě, které v předmětné době vůbec nebyly platné /§ 10 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě/.23. Žalobce pak shodně jako ve svém předchozím odvolání proti prvnímu rozsudku soudu I. stupně namítal, že napadený rozsudek opět nereaguje na text žaloby (mj. vymezuje jiný předmět řízení) a de facto řeší žalobu na plnění namísto žaloby podané podle zákona č. 82/1998 Sb.; soud I. stupně tak porušil zásadu rei iudicatae, když žaloba na plnění byla u soudu I. stupně podána mnohem dříve pod č. j. , spisová značka, (následně postoupena služebnímu orgánu a poté ve správním soudnictví). Otázka škod vzniklých žalobci (pouhý pokyn účtárně namísto řádného rozhodnutí ve věci) není v textu odůvodnění viditelná vůbec, a přitom v tom spočívala podstata žaloby.24. Žalobce znovu vytkl soudu I. stupně, že nereflektoval obsah , spisová značka, v souvislosti s v tomto řízení napadeným nesprávným úředním postupem služebního orgánu (pokyn účtárně bez vydání řádného rozhodnutí ve věcech služby). V dané věci se jednalo o řízení ve věcech služby podle zákona o státní službě, jehož výsledkem je tzv. konstitutivní rozhodnutí, proto věc nebylo možné řešit pouhým pokynem účtárně, který tak byl nesprávným úředním postupem. Soud I. stupně podle žalobce také vůbec nepochopil otázku materiální újmy, která žalobci vznikla, když toliko konstatoval, že správní soudy dospěly k závěru, že žalobce byl vyslán na služební cestu a požadovaná částka mu proto nenáleží. Žalobce vysvětlil, že v jeho případě nemohlo jít o vyslání na služební cestu, ale že byl vyslán jako tzv. , právnická osoba, , funkce, , kterému pro případ , stát, náleží 230 EUR na den. K tomu existuje spousta dokumentů, které si soud I. stupně neopatřil.25. Žalobce dále poukázal na to, že č. j. , spisová značka, aprobovalo správnost souvisejících konstitutivních rozhodnutí (tzv. řízení ve věcech služby) , funkce, a , funkce, pro státní službu , právnická osoba, ; nezabývalo se však problematikou předchozího pokynu účtárně, který nemá v legislativě žádnou oporu. Vzniklý protiprávní stav tedy trval minimálně od 30. 5. 2016 do 8. 7. 2021, tj. více než 5 let a 1 měsíc (nejedná se však o otázku nečinnosti nebo průtahů v řízení; to bylo řešeno u Obvodního soudu pro , adresa, v řízení sp. zn. , spisová značka, ). Tato situace byla najisto zjištěna až vydáním č. j. , spisová značka, a informace o pokračování v řízení byla žalobci doručena při jednání soudu I. stupně dne 10. 8. 2024. Škoda ve výši 280 899 Kč s příslušenstvím se odvíjí od zmíněného protiprávního stavu v délce 5 let a 1 měsíc, kdy dokonce daný pokyn účtárně podala neoprávněná osoba, a to bývalý , funkce, , jméno FO, , kterému v předmětné době zanikl služební poměr ze zákona. Žalobce uvedl, že měl k částce 280 899 Kč naprosto legitimní očekávání a přesvědčení, že mu náleží. Po danou dobu došlo k bezdůvodnému obohacení a příslušenství činí s odkazem na nařízením vlády č. 351/2015 Sb., sazba úroku z prodlení ve výši 14,75 %, úrok z prodlení činí za 5 let a 1 měsíc částku 210 589 Kč. Žalobce nesouhlasil se soudem I. stupně, že došlo k promlčení, neboť žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl s jistotou až na základě č. j. , spisová značka, ze dne 31. 5. 2024. Soud I. stupně se otázkou příslušenství nezabýval a tím učinil svůj rozsudek nepřezkoumatelným.26. Žalobce měl za to, že příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou je prokázána. Jednak postup zvolený žalovanou je třeba presumovat jako zakázaná odvetná opatření vůči whistleblowerovi ve smyslu čl. 21 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie PE/78/2019/REVl/l, za další nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání. Úmyslem žalované bylo počkat, až bývalý , funkce, , jméno FO, nebude ve funkci , funkce, a bude , funkce, nový a ten teprve rozhodne ve věci. Je tedy zcela zjevné, že za správného běhu věcí by žalobce všechny případné soudní spory vyhrál, neboť by bylo soudy uznáno, že , jméno FO, měl ukončen v předmětné době služební poměr ze zákona. Jakákoli jeho případná rozhodnutí ve věci by byla neplatná. Soud I. stupně otázkou ukončení služebního poměru , jméno FO, ze zákona nezabýval vůbec. Soud I. stupně též nevzal v potaz, že žalobce v předmětné době podle přílohy č. 11 vykonával veřejnou funkci, a dokonce zároveň vykonával veřejnou funkci jako , právnická osoba, , funkce, , a tato funkce , funkce, i osoby ve služebním poměru byla kroky žalované narušována.27. Žalobce nakonec nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že jeho nárok na náhradu škody je promlčen, když skutečnosti o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se žalobce dozvěděl až na základě doručení č. j. , spisová značka, ze dne 31. 5. 2024. Žalobce ze všech uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a sám rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.28. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.29. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně dne 22. 7. 2026.30. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.31. V této věci se žalobce po žalované domáhá zaplacení majetkové újmy ve výši 280 899 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy výše újmy má odpovídat odměně, která nebyla žalobci žalovanou vyplacena za vykonanou , právnická osoba, misi v , stát, v období 20. 1. - 22. 4. 2016, neboť v případě, že by byla tato částka žalobci v roce 2016 vyplacena a následně by se ji žalovaná pokoušela získat zpět, tak by žalobce uplatnil námitku promlčení. Nesprávný úřední postup, v jehož důsledku měla žalobci vzniknout uvedená majetková újma, spatřuje žalobce v tom, že , funkce, řešil otázku proplacení (resp. částečného neproplacení) účasti žalobce na zahraniční služební cestě pouhým pokynem účtárně ze dne 30. 5. 2016, přičemž správně měl v dané věci vydat rozhodnutí podle § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě o tom, kolik žalovaná žalobci skutečně zaplatila za účast na , právnická osoba, zahraniční misi. Žalobce pak výslovně deklaroval, že toto řízení není o škodě ve smyslu § 124 zákona o státní službě, byť je žalovaná částka shodná jako v řízení vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka32. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 5 až 9 odůvodnění napadeného rozsudku), z nichž učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 7 až 14 odůvodnění tohoto rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Soud I. stupně nepochybil, když na věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., která v napadeném rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti a uvádí následující:33. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.34. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.35. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.36. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.37. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.38. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že zákon č. 82/1998 Sb. rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti, a to odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Objektivní odpovědnosti (bez ohledu na zavinění) se tedy stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu musí být splněny kumulativně; není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004).39. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že z provedených důkazů nelze dospět k závěru, že by žalovaná v roce 2016 žalobci vyplatila za vykonanou , právnická osoba, misi v , stát, v období 20. 1. -22. 4. 2016 částku 280 899 Kč, pokud by postupovala „řádně“, jak tvrdil žalobce. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na e-mailovou korespondenci vedenou v dubnu 2016 mezi žalobcem a zaměstnancem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy žalovaná nesdílela názor žalobce, že v uvedené době pracoval přímo pro , právnická osoba, pro otázky azylu (, právnická osoba, ); naopak vysvětlila žalobci, že jeho vyslání do , stát, bylo v režimu zahraniční pracovní cesty, po celou dobu byl stále zaměstnancem odboru azylové a migrační politiky , právnická osoba, , běžel mu jeho plat. Z provedených důkazů též vyplývá, že žalovaná již před vysláním žalobce do , stát, postupovala způsobem, z něhož bylo zřejmé, že se žalobce bude účastnit zahraniční pracovní cesty, žalobce podepsal formulář „Cestovní náhrady zaměstnance při zahraniční pracovní cestě“ a byla mu vyplacena záloha na zahraniční pracovní cestu. Po skončení zahraniční pracovní cesty žalobce podepsal vyúčtování a byla mu doplacena peněžitá částka za prokázané výdaje. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná měla kdykoliv od roku 2016 v úmyslu zaplatit žalobci jím nárokovanou částku 280 899 Kč, kterou by později měla po žalobci vymáhat zpět. Žalovaná naopak žalobci k jeho četným žádostem opakovaně sdělovala, že pro výpočet jeho cestovních náhrad se ve smyslu § 112 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, použijí příslušná ustanovení zákoníku práce. Soud I. stupně též správně konstatoval, že si žalobce ani nemohl myslet, že byl do , stát, vyslán jako , funkce, podle § 109 zákona č. 234/2014 Sb. pro , právnická osoba, , když nečerpal služební volno, ale pobíral plat a obdržel zálohu na své cestovní výdaje. Žalobce tedy v uvedeném období fakticky vykonával státní službu pro žalovanou, kdy byl vyslán na zahraniční služební cestu podle § 45 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., jak vysvětlily i soudy v řízení vedeném u Městského soud v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .40. Odvolací soud tak uzavírá, že majetková újma ve výši 280 899 Kč žalobci nevznikla, neboť uvedenou peněžitou částku žalovaná nikdy žalobci zaplatit nechtěla, žalobci by ji tedy nevyplatila, proto by jí ani nemohla později vymáhat po žalobci zpět a žalobce by tak ani nemohl uplatnit námitku promlčení a peněžitou částku si ponechat. Vzhledem k tomu, že nebyl splněn jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, totiž vznik škody, nezabýval se již odvolací soud otázkou splnění předpokladů ostatních, tzn. existencí nesprávného úředního postupu a příčinnou souvislostí mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně proto bylo správné.41. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.42. Odvolací soud pouze pro úplnost uvádí, že nesdílí názor soudu I. stupně, že žalovanou vznesená námitka promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu škody je důvodná. Žalobce tvrdil, že se o vzniku škody dozvěděl až „na základě čj. , spisová značka, , kvůli kterému bylo zde vedené řízení přerušeno“. Žalobce měl patrně na mysli, že se o vzniku škody dozvěděl až z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 22. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí , funkce, pro státní službu 8. 7. 2021, č. j. , spisová značka, , jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí , funkce, v , právnická osoba, ze dne 22. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto, že žalobci nenáleží částka 280 899 Kč s příslušenstvím za výkon státní služby v rámci programu , právnická osoba, po otázky azylu v , stát, za období od 20. 1. 2016 do 22. 4. 2016. Pokud tedy žalobce tvrdí, že se o vzniku škody dozvěděl až z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , kdy bylo postaveno najisto, že žalobci částka 280 899 Kč s příslušenstvím nenáleží, pak tříletá promlčecí doba před podáním žaloby v této věci dne 4. 4. 2023 uplynout nemohla. Tento závěr však nemění ničeho na tom, že odpovědnost státu za tvrzenou škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. není dána.43. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.44. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.