8 C 113/2021-72 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 24.379 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 16.758 Kč za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 15. 11. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 13.300 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 3.458 Kč, a jistina včetně poplatku byla splatná 15. 12. 2019. Žalovaný však žalobci nezaplatil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny zápůjčky 13.300 Kč, z poplatku za poskytnutí zápůjčky 3.458 Kč, z nákladů na pět upomínek v celkové výši 2.500 Kč a ze smluvní pokuty 5.121 Kč. 2. Ve věci byl dne 14. 1. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Z listiny smlouva o zápůjčce soud zjistil, že byla vytvořena dne 15. 11. 2019 žalobcem a podepsána jeho dvěma jednateli. Žalobce je označen jako věřitel a žalovaný jako klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku 13.300 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky 3.458 Kč do 15. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla v bodě 2.3 smlouvy stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky denně a zákonný úrok z prodlení a náklady vynaložené v souvislosti s prodlením, mimo jiné ve výši 500 Kč za každou písemnou listinnou výzvu k úhradě či upomínku. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uveden pouze [příjmení] kód [číslo], podpis žalovaného se zde nenachází. 5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce měly být nedílnou součástí smlouvy a vymezovat vztahy mezi žalobcem a žalovaným v souvislosti s uzavřením smlouvy. Listina byla vytvořena 15. 11. 2019 žalobcem a je žalobcem rovněž podepsána, podpis žalovaného se zde nenachází, toliko stejný [příjmení] kód jako na smlouvě. 6. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vzal soud za prokázáno jednak z částečného výpisu z účtu žalobce a jednak z výpisu z účtu žalovaného. Na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 15. 11. 2019 připsána částka 13.300 Kč, která byla poukázána z účtu žalobce. 7. Ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že žalovaný si nejprve přečetl na webových stránkách žalobce nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dostupné parametry, a to splatnost a výši zápůjčky. Žalovaný potom vyplnil na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadal své osobní údaje, a tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem: potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a se zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním. Tímto žalovaný odsouhlasil znění obchodních podmínek. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky pomocí [příjmení], který žalobce zasílá na telefonní číslo klienta, přičemž tento PIN je prostým elektronickým podpisem splňujícím požadavky § 7 zákona 297/2016 Sb., a smlouvu o zápůjčce je tedy třeba považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. 8. K těmto tvrzením žalobce soud uvádí, že jednak jsou neúplná, jednak postrádají časovou konkretizaci o jednotlivých tvrzených úkonech žalobce či žalovaného, a, což je nejdůležitější, ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, kterého dne a jakým způsobem se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobce, jaké zadal údaje, jak si nastavil splatnost a výši zápůjčky, kdy měl zaškrtnout jaký řádek s jakým textem, jakým způsobem odsouhlasil obchodní podmínky, kterého dne a jakým způsobem mu žalobce zaslal nějaký PIN kód, a jakým způsobem žalovaný tento PIN kód použil a kterého dne, jaký byl obsah smlouvy o zápůjčce, jakým způsobem a kterého dne měl žalobce odsouhlasit nějaký text smlouvy podle návrhu žalovaného. 9. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho, a žalobce urgoval žalovaného o úhradu pěti dopisy z 22. 12. 2019, 29. 12. 2019, 5. 1., 14. 1. a 29. 1. 2020. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. 10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 2. 11. 2020, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do tří dnů, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně téhož dne. 11. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce září až listopad 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl sjednán k tomuto účtu kontokorent do limitu 22.000 Kč a byl stále v záporném zůstatku za celé dané období. Dne 2. 9. 2019 kontokorent přečerpal, téhož dne obdržel na účet částku 5.300 Kč jako zápůjčku od společnosti [právnická osoba], dne 6. 9. 2019 obdržel na účet 4.500 Kč jako půjčku od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 9. 9. 2019 obdržel na účet 3.000 Kč jako úvěr od společnosti [právnická osoba], dne 19. 9. 2019 obdržel na účet 7.800 Kč jako zápůjčku od společnosti [právnická osoba], dne 19. 9. 2019 obdržel na účet částku 6.000 Kč z platební brány [webová adresa], dne 25. 9. 2019 obdržel na účet 10.000 Kč od společnosti [právnická osoba], jakožto půjčku, dne 26. 9. 2019 obdržel na účet 8.000 Kč jako půjčku od společnosti [právnická osoba], tentýž den obdržel částku 7.000 Kč od společnosti [právnická osoba], jakožto půjčku. V následujícím měsíci říjnu 2019 žalovaný obdržel dne 3. 10. na účet 1.500 Kč jako půjčku od společnosti [právnická osoba], tentýž den obdržel 2.500 Kč jako půjčku od společnosti [právnická osoba], dne 3. 10. 2019 obdržel na účet částku 1.500 Kč jako půjčku od žalobce, tentýž den obdržel ještě částku 5.500 Kč jako úvěr od společnosti [právnická osoba], dne 7. 10. 2019 obdržel 3.000 Kč jako úvěr od společnosti [právnická osoba], dne 8. 10. 2019 obdržel 3.300 Kč jako půjčku od [právnická osoba], dne 16. 10. 2019 obdržel 1.700 Kč jako půjčku od [právnická osoba], tentýž den obdržel 7.700 Kč jako zápůjčku od společnosti [právnická osoba], dne 16. 10. 2019 obdržel žalovaný na účet částku 13.300 Kč od žalobce jakožto půjčku, 29. 10. 2019 obdržel na účet částku 60.000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto výplatu půjčky, a 31. 10. 2019 obdržel 9.000 Kč z platební brány [právnická osoba] V dalším měsíci listopadu 2019 obdržel žalovaný na účet dne 11. 11. 2019 částku 4.000 Kč od téže platební brány a následně, jak bylo výše uvedeno, dne 15. 11. 2019 částku 13.300 Kč od žalobce, což je předmětem tohoto řízení. 11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce 15. 11. 2019 shora uvedeného obsahu, ani že by se účastníci dohodli na všeobecných obchodních podmínkách. Bylo prokázáno, že žalobce ze svého účtu poukázal na účet žalovaného bezhotovostně dne 15. 11. 2019 částku 13.300 Kč, a tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Žalobce vytvořil pět upomínek k zaplacení, nebylo však prokázáno, zda byly žalovanému odeslány či doručeny, případně kdy se tak mělo stát. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupkyně žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v měsících září, říjen a listopad 2019 před tím, než obdržel od žalobce na svůj účet částku 13.300 Kč, čerpal více úvěrů od různých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je výše popsáno. 12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 13.300 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž tak na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit ve sj