41 C 110/2022-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 10. 8. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 14. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 029 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o používání kreditní karty mBank č. GNM095250955, na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit do výše 100 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím kreditní karty (platbami u obchodníka, výběry z bankomatu, platbami na internetu, apod.) a žalovaný se zavázala splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3%, minimálně 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v mBank a Sazebník poplatků. Žalobkyně tvrdila, že mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 23,8% ročně. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný aktivoval bankovní kartu dne 11. 8. 2017 v 11:27:42. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal z kreditní karty postupně, když celkem vyčerpal z kreditní karty částku 104 813,91 Kč. Dále uvedla, že žalovaný neuhradil splátky od září 2020, a proto žalobkyně dne 17. 10. 2020 od smlouvy odstoupila, což žalovanému oznámila. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 100 029 Kč a úroků kapitalizovaných do dne 8. 7. 2021 v částce 16 048,81 Kč, smluvním úrokem ve výši 23,8% ročně z částky 100 029 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 100 029 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal o úvěr elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, ve kterém spravuje své internetové bankovnictví a ke kterému má přístupová jména a hlesla pouze žalovaný. Tvrdila, že smlouva byla žalovaným podepsána zadáním autorizačního kódu, který žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru prostřednictvím sms zprávy na uváděné telefonní číslo. Doplnila, že žalovaný požádal o úvěr dne 19. 4. 2013 v 10:29:43 a svou žádost potvrdil zasláním autorizačního kódu dne 29. 4. 2013 v 10:01:46. K tomuto okamžiku byla smlouva uzavřena. 3. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ISIR a SOLUS. Žalobkyně poskytla úvěr na základě kreditního příjmu žalovaného na běžném účtu mKonto. Životní náklady žalované stanovila žalobkyně podle svého interního ekonomického modelu na částku 9 560 Kč měsíčně. Prověřila také, že žalovaný ke dni žádosti neměl evidovaný žádný poskytnutý úvěr, a proto stanovila zatížení žalovaného měsíční částkou 9 918 Kč, příjem žalovaného shledala dostatečný k pokrytí splátky i životních nákladů. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o používání kreditní karty mBank č. GNM095250955 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit do výše 100 000 Kč (spotřebitelský úvěr), který žalovaný může využívat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální měsíční splátkou. Výše úroků byla sjednána 23,8% ročně. Přílohou smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zaznamenala komunikaci s žalovaným, týkající se její žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutí a čerpání úvěru bylo zjištěno z výpisu z kreditní karty žalovaného a její historie. Výzvou k zaplacení a odstoupením od smlouvy ze dne 17. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr. 6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 31 930,53 Kč. 7. Ze smlouvy o vedení účtu mBank bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet, a to na základě žádosti žalované ze dne 8. 9. 2015. 8. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 15. 7. 2021. 9. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak z žádosti o vydání kreditní karty, z níž bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč. A dále žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registru dlužníků, prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty. 10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěrový rámec do 100 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální měsíční splátkou ve výši 3% z čerpané částky, minimálně 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Výše úroků byla sjednána 23,8% ročně. Přílohou smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 17. 10. 2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, z údajů vyplývajících z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty. 11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827. 12. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 13. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 14. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 18. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. 19. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy. 20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). 21. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elekt