42 C 205/2022-22 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce, jakožto dodavatel, uzavřel s [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jakožto prodejcem, dne [datum] Smlouvu o způsobu podpory prodeje (dále jen„ smlouva“). Předmětem smlouvy je úprava podmínek a vztahů smluvních stran při podpoře prodeje nealkoholických nápojů z distribučního programu dodavatele. Konkrétní obchodní podmínky byly mezi stranami specifikovány v příloze [číslo]. V čl. [příjmení] přílohy [číslo] se žalobce zavázal poskytovat [právnická osoba] [anonymizováno] bonus ve výši 35 % z kupní ceny zboží odebraného ve sledovaném období. Sledovaná období byla přesně specifikována ve smlouvě, přičemž odpovídala kalendářním čtvrtletím. Nárok na bonus, který [právnická osoba] [anonymizováno] vznikl za sledované období, byl pak vyúčtován oproti poskytnuté záloze. V čl. Záloha na bonus přílohy [číslo] ve znění dodatku [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě, smluvní strany sjednaly poskytnutí zálohy na bonus ve výši 1 600 000 Kč. Zálohu na bonus uhradil žalobce bezhotovostním převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného. Dle čl. 6. smlouvy byla tato uzavřena na dobu určitou v trvání 5 let ode dne [datum]. Pro případ ukončení smlouvy před uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, si smluvní strany v odst. 3 čl. Záloha na bonus přílohy [číslo] sjednaly, že pokud před ukončením smlouvy [právnická osoba] s.r.o. nevznikne nárok na bonus ve výši odpovídající poskytnuté záloze, zavazuje se žalobci vrátit částku odpovídající výši nevyčerpané, resp. nevyúčtované zálohy, a to do 30 dnů ode dne ukončení smlouvy. Žalovaný, jakožto ručitel, v čl. Ručitelské prohlášení přílohy [číslo] prohlásil, že jako fyzická osoba neodvolatelně, bezvýhradně a osobně ručí za veškeré finanční závazky [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalobci vyplývající ze smlouvy a zavázal se žalobci zaplatit na první výzvu, bez prodlení a výhrad, dlužnou částku, včetně příslušných úroků, s jejichž placením bude [právnická osoba] [anonymizováno] v prodlení. Dne [datum] smluvní strany uzavřely Dohodu o ukončení Smlouvy o způsobu podpory prodeje uzavřené dne [datum] (dále jen„ dohoda“). Smlouva byla ukončena ke dni účinnosti dohody, přičemž dohoda nabyla účinnosti dnem jejího podpisu, tj. dne 31. 12. 2021. V odst. 1. čl. II. dohody smluvní strany konstatovaly, že v souladu s čl. Záloha na bonus byla prodejci ze strany dodavatele uhrazena částka ve výši 1 600 000 Kč jako záloha na bonus; za dobu účinnosti smlouvy však vznikl prodejci nárok na bonus pouze ve výši 869 903,3 Kč. Dále v odst. 2 téhož článku bylo uvedeno„ Prodejce tímto prohlašuje, že ke dni podpisu této dohody dluží dodavateli z důvodu specifikovaného v odst. 1 tohoto článku částku ve výši 730 096,71 Kč; Prodejce se zavazuje uhradit dodavateli dlužnou částku v plné výši na základě faktury dodavatele ve lhůtě splatnosti 30 dnů ode dne jejího vystavení.“ Žalobce na částku odpovídající výši nevyčerpané, resp. nevyúčtované zálohy na bonus, vystavil v souladu s dohodou dne 20. 1. 2022 fakturu [číslo] na částku ve výši 730 096,71 Kč, splatnou dne 30. 1. 2022. [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] ani žalovaný však dlužnou částku řádně a včas neuhradili, a to ani na základě výzev k úhradě ze dne 15. 3. 2022, ve kterých byli upozorněni na případné negativní následky neuhrazení dlužné částky ve stanovené době. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou částky ve výši 730 096,71 Kč vyplývající z faktury [číslo] na straně žalovaného vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení. Nadto žalobci v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vznikl nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v částce 1 200 Kč. 2. Ve věci byl soudem vydán dne 27. 9. 2022 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 201409/2022-6, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 730 096,71 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 730 096,71 Kč za dobu od 31.1.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradou nákladů řízení. Pro případ, že podá odpor, bylo žalovanému uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl žalovaný poučen o tom, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že nárok uplatněný proti němu žalobou uznává. Elektronický platební rozkaz spolu se žalobou byl žalovanému doručen do vlastních rukou s vyloučením možnosti náhradního doručení dne 11. 10. 2022. 3. Podáním doručeným soudu dne 25. 10. 2022 podal žalovaný proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který žádným způsobem neodůvodnil. S ohledem na datum doručení platebního rozkazu dne 11. 10. 2022, poslední den lhůty pro podání odporu připadl na den 26. 10. 2022. Konec třicetidenní lhůty k vyjádření k žalobě pak připadl na den 25. 11. 2022. Žalovaný však v této lhůtě vyjádření ve věci nepodal, ani soudu v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v podání vyjádření bránil. 4. Podle § 114b odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písmeno a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, k podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle odst. l včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o tomto následku (§153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 5. Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odstavce 4 citovaného ustanovení, jen pro vydání rozsudku pro uznání, nemusí být nařízeno jednání. 6. Soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaný nepodal soudu vyjádření ve stanovené lhůtě na základě usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř., usnesení mu bylo doručeno jako součást elektronického platebního rozkazu s žalobou do vlastních rukou v souladu s ust. § 114b odst. 4 o.s.ř. Je sice skutečností, že žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, avšak tento nikterak neodůvodnil, když pouze uvedl, že proti platebnímu rozkazu podává v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný se ve věci nevyjádřil ani v soudem určené třicetidenní lhůtě v usnesení dle § 114b odst. 1 o.s.ř., když délka a počátek běhu lhůty byl soudem určen v souladu s ust. § 114b odst. 2 o.s.ř. Soud proto vycházel z fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř.. Dále soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť se jedná o dvoustranný právní vztah, který dovoluje úpravu vztahu dispozitivními právními úkony, v žalobě je dostatečně určitě popsáno, na základě jakých skutečností se žalobce domáhá zaplacení žalované částky a požadovaných smluvních úroků v konkrétní výši. Soud má dále za to, že uznání není ani v rozporu s právními předpisy, kdy vycházel ze spisového materiálu. Ve věci nebylo nařízeno jednání, v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. však byl rozsudek vyhlášen veřejně. 7. Soud tak žalovanému uložil rozsudkem pro uznání povinnost zaplatit žalobci částku 730 096,71 Kč z titulu ručení dle § 2018 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského záko