43 C 129/2022-99 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum], která byla postoupena zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 14 488 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 8000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 5. 10. 2022. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 4. Žalobkyně u jednání uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o zápůjčce z [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], kdy byly poskytnuty v den uzavření smlouvy prostředky 8 000 Kč v hotovosti, žalovaný následně uhradil toliko 200 Kč, proto je navrhováno přiznání 14 488 Kč s příslušenstvím, jak vymezeno v petitu žaloby na č.l. 3. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřována, k tomu zákaznická karta na č.l. 68. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění žalobkyni byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2019, podací lístek na č.l. 50. 5. Soud dále vycházel z listinných důkazů podacími lístky, bilancí, dokumentací k postoupení pohledávky, smlouvou o zápůjčce, soupiskou podání, zákaznickou karta, předžalobní výzvou k plnění, tabulkou umoření. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející výhradně z údajů sdělených žalovaným, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované. 15. Nebyla objektivizována výše příjmů, pokud poskytovatel úvěru vyšel z řádného příjmu ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč; v zákaznické kartě je sice poznačeno, že byla poskytnuta žadatelem pracovní smlouva a 3 výplatní pásky, avšak tyto podklady nebyly předloženy k důkazu, tyto údaje nebyly prokázány. Rovněž výdaje byly zjištěny pouze povšechně, je v zákaznické kartě uváděn nájem a inkaso v celkové výši 7 500 Kč a výdaje na telefon 200 Kč, dále hrazení výživného 4 500 Kč, avšak nejen že tyto nebyly objektivizovány příslušnými podklady – v zákaznické kartě je poznačeno, že měly být předloženo SIPO a nájemní smlouva, avšak tyto listiny nebyly předloženy k důkazu žalobkyní – mimoto nebyly zjištěny a do zákaznické karty zahrnuty další elementární výdaje např. na domácnost, stravu, ošacení, cestovné, volnočasové aktivity, další výdaje nezbytné, pravidelné či nahodilé, kdy i s přiměřenými nahodilými výdaji např. pro případ poruchy či nehody je nutno v přiměřeném rozsahu počítat. 16. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 17. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 8 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 200 Kč, jak prokázáno bilancí na čl. 70, rovněž tabulkou umoření čl. 85, tedy zbývá doplatit 7800 Kč. 18. Výrokem I. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 7800 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému fakticky vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 19. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 23. 7. 2019 do zaplacení, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu bylo žalovanému odesláno dne 17. 7. 2019, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 50, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud snad se žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama žalobkyni sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení. 22. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 6688 Kč s příslušenstvím zamítnuta. 23. Vzhledem k tomu, že ve věci byl při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku v zamítavé části rozsudku převážně úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.