43 C 3/2022-77 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020, která byla postoupena zdejšímu soudu dne 1. 4. 2022, domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 20 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřených mezi žalovanou právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvy ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 25. 4. 2022 vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne 16. 5. 2022. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 7. 2022, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. 5. U jednání byly provedeny listinné důkazy: dokumentace k postoupení pohledávky, karta zákazníka, podací lístek, smlouva o půjčce, výzva k plnění, lustrace CEO, CEV, ISIR, dokumentace úhradám, výpis OR, dokumentace k postoupení pohledávky, smluvní dokumentace. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, a žalovanou, jsou neplatné z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející výhradně z údajů sdělených žalovanou, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované. Mimoto vyvstávají významné pochybnosti ohledně výdajové stránky karty zákazníka, když náklady na bydlení – nájem a inkaso – jsou ve výši 1900 Kč, což se jeví jako částka zcela nepřiměřeně nízká, která nebyla rovněž podložena žádnými doklady. 15. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 16. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 20 000 Kč, žalobkyně uhradila 14 200 Kč, jak prokázáno rovněž bilancí čl. 22, tedy zbývá doplatit 5800 Kč. 17. Výrokem I. proto bylo žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 5800 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno. 18. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 11. 1. 2020, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 24, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 10. 1. 2020, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 20. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 14 800 Kč zamítnuta. 21. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalované žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.