43 C 4/2022-90 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla postoupena zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 11 030 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřených mezi žalovanou právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8000 Kč. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne [datum]. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. Žalovaná se v souvislosti se svojí neúčastí u jednání na soud obrátila teprve podáním ze dne [datum], tedy teprve s odstupem takřka dvou týdnů po projednání věci, k tomuto podání tak nemohlo být při posouzení věci žádným způsobem přihlédnuto. 5. U jednání byly provedeny listinné důkazy: smlouva o půjčce, výzva k plnění, karta zákazníka, podací lístek, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání, smluvní dokumentace, doklady o úhradách, výpis z OR, dokumentace k postoupení pohledávky, lustrace CEO, CEV, ISIR. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející výhradně z údajů sdělených žalovanou, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované. Mimoto vyvstávají významné pochybnosti ohledně výdajové stránky karty zákazníka, když náklady na bydlení – nájem a inkaso – jsou ve výši 2500 Kč, což se jeví jako částka zcela nepřiměřeně nízká, která nebyla rovněž podložena žádnými doklady. 15. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 16. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 8000 Kč, žalobkyně uhradila 2890 Kč, jak prokázáno bilancí čl. 29, tedy zbývá doplatit 5110 Kč. 17. Výrokem I. proto bylo žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 5110 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno. 18. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od [datum], neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne [datum], jak prokázáno podacím lístkem na čl. 21, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne [datum], od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 20. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 5920 Kč zamítnuta. 21. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalované žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.