5 C 156/2022-22 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 28. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 22 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 169,85 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 507,22 Kč, s 10 % úrokem z prodlení p. a. z částky 22 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 21,27 % úrokem p. a. z částky 22 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení, to vše z titulu postoupeného nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Dle tvrzení žalobce jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil svou zákonnou povinnost dle § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil a vyhodnotil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy, a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti předmětný úvěr splácet. 2. Žalobce tvrdil, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které poskytl věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavřené smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 41 580 Kč zahrnující kromě úvěru ve výši 22 000 Kč rovněž úrok za půjčené finanční prostředky ve výši 3 740 Kč (představující úrokovou sazbu ve výši 21,27 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 440 Kč, a to v 78-ti týdenních splátkách ve výši 534 Kč, počínaje dnem 10.3.2018 Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do 31. 8. 2019. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, na pohledávku za trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Jelikož nebyla poskytnutá půjčka ke dni 31. 8. 2019 řádně a v plné výši uhrazena ve lhůtě sjednané ve smlouvě, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 22 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení úrokovou sazbou ve výši 21,27 % p. a. dle čl. 1 smlouvy. Splatná část jistiny úvěru je taktéž úročena úrokem z prodlení v zákonné výši. 3. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce odvozoval od Smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019, kterou byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobce se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností k 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem z 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným bez příslušenství 35 817 Kč, sestávala z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 9 236,95 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 330,05 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho, a to ani na základě před žalobní výzvy žalobce odeslané doporučeně. Žalovaný uhradil na pohledávku za trvání smluvního vztahu pouze 8 013 Kč. 4. Žalovanému byly veškeré písemnosti, včetně žaloby doručovány na adresu evidovaného trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel, tyto písemnosti mu byly doručeny do vlastních rukou dne 18. 11. 2022, včetně předvolání k nařízenému jednání na 7. 12. 2022. U jednání uvedeného dne soud věc projednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného, vycházel přitom z provedených důkazů a obsahu spisu dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, nevyužil možnosti tvrdit ve věci relevantní skutečnosti a předložit soudu důkazy na podporu svých tvrzení. 6. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Z karty zákazníka - žalovaného, žádosti o půjčku z 3. 3. 2018 plynou žalovaným sdělené údaje žalobci, rok narození 1987, a to výše jeho příjmu – 12 200 Kč na pracovní pozici přípravář, pracovní smlouva na dobu neurčitou, výše výdajů na bydlení 1 810 Kč, bydlení v podnájmu, osobních výdajů – 3 500 Kč, výše dalších úvěrů 22 000 Kč se splátkou 2 640 Kč (smlouva [číslo]), celkové výdaje ve výši 7 950 Kč, použitelný příjem 4 250 Kč. Doklady v kartě zaškrtnuté, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, nebyly soudu ke kartě doloženy. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne [datum]. Žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí částky 22 000 Kč, kterou mu právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit věřiteli částku 22 000 Kč spolu s poplatky ve výši 19 580 Kč v 78 anuitních týdenních splátkách ve výši 534 Kč (první až předposlední splátka) a ve výši 462 Kč u splátky poslední, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do 7 dalších dnů. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli kromě poskytnutých finančních prostředků ve výši 22 000 Kč taktéž úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 11 440 Kč, celkem 41 580 Kč Smlouva byla uzavřena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský úvěr poskytnutý dle smlouvy představoval neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou, součástí smlouvy bylo i prohlášení dlužníka, který konstatoval, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti úvěr splácet. Spotřebitel vzal na vědomí výši RPSN, která činila 158,17 %, jakož i skutečnost, že výše nákladů na hotovostní inkaso činí 40 % z celkové výše půjčené částky (bod 1.6). 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek z 29. 11. 2019, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobcem, bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena přípisem z 29. 11. 2019, odeslaným doporučeně dne 13. 12. 2019, jak bylo prokázáno přípisem postupitele a doloženým podacím lístkem. Tímto přípisem byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě částky 46 984 Kč do 10 dnů od doručení. 10. Snahu o mimosoudní vyřízení věci prokázal žalobce před žalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020, odeslanou žalovanému na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě. Před žalobní kvalifikovanou výzvou, jak vyplývá z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 30. 4. 2020 odeslaného dle podacího lístku dne 1. 5. 2020 doporučeně, byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 50 626,49 Kč do 7. 5. 2020. 11. U nařízeného jednání 7. 12. 2022 soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. Jelikož skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení, je na žalobce i na žalovaného nutno nahlížet v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky jako na osoby řádně soudem poučené. 12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy“. 14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel j