42 C 159/2022-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.2.2022 ve znění jejího doplnění ze dne 25.11.2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18.4.2014 do zaplacení. Uvedl, že původní věřitel společnost [právnická osoba] na něj smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupila i pohledávku za žalovaným. Šlo přitom o pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18.3.2014 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným, který smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný ve lhůtě splatnosti do 17.4.2014 zápůjčku právnímu předchůdci žalobce nevrátil. K posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobce uvedl, že k tomu nedisponuje žádnými doklady. Proto se případně domáhá zaplacení uvedené částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce. Žalobce se proto domáhá zaplacení poskytnuté jistiny a úroku z prodlení za období ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, skutková tvrzení nikterak nevyvrátil. K jednání nařízenému na den 11.1.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce a jeho právní zástupkyně se z nařízeného jednání omluvili, když souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako klientem. Zápůjčitel se ve smlouvě zavázal poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 3 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a klient se zavázal jí vrátit do 17.4.2014 na účet zápůjčitele. S ohledem na to, že žalobce nepožaduje nad rámec jistiny po žalovaném další plnění, soud další ustanovení smlouvy nerozebírá. Žalovaný potvrdil převzetí uvedené částky, kdy číslo smlouvy bylo uvedeno jako [číslo] Smlouva byla uzavřena dne 18.3.2014. Z kopie občanského průkazu žalovaného je zřejmé, že při podpisu smlouvy byla ověřována jeho totožnost. Zapůjčená částka, den splatnosti a další podmínky splácení zápůjčky byly shrnuty na faktuře [číslo] ze dne 18.3.2014 vystavené zapůjčitelem pro žalovaného. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2018 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobce smlouvou ze dne 21.12.2017, vyzval jej k úhradě dlužné částky. Z podacího archu je pak zřejmé, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 25.1.2018. Z předžalobní upomínky ze dne 5.6.2020 spolu s poštovním podacím archem z 16.6.2020 je prokázáno, že žalobce písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval bylo prokázáno, že žalovaný žalobci ani jeho právnímu předchůdci dosud ničeho nezaplatil. 4. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když v tomto směru žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když pouze uvedl, že nedisponuje žádnými informacemi a důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného. 10. Za této situace soud věc hodnotil tak, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 3 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele (byla prokázáno postoupení pohledávky na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, kdy o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a je tak dána aktivní legitimace žalobce k vedení tohoto sporu) jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný byl ke vrácení dlužné částky vyzván dopisem, kterým bylo oznamováno postoupení pohledávky, odeslaným na jeho adresu dne 25.1.2018. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne 29.1.2018. Ode dne 30.1.2018 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, jak požadoval žalobce (když zákonný úrok z prodlení byl v daném období vyšší), z této částky ode dne 30.1.2018 do zaplacení. Ve výroku I. tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl. 11. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nárok na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznané částky za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaný ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyl. 12. Ve výroku III. pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci jím účelně vynaložené náklady, když žalobce byl neúspěšný pouze ohledně části příslušenství. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem