42 C 46/2023-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.5.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 555,04 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 672,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 793,80 Kč (kdy tento je tvořen nesplaceným úrokem a poplatky ze smlouvy a postoupeným úrokem), nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 473 Kč a smluvní pokuty v částce 2 975,54 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel v písemné formě dne 5.2.2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytl jeho právní předchůdce žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12 026 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem tak měl uhradit částku 26 026 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 859 Kč. Splatnost poslední splátky byla 5.4.2021. Žalovaný v žádosti o úvěr vyplnil základní údaje o sobě a své finanční situaci, právní předchůdce žalobce posoudil jeho schopnost splácet úvěr, kdy s ohledem na výši příjmů jej hodnotil jako v tomto směru způsobilého. 2. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, do doby splatnosti úvěr nesplatil. Celkem přitom uhradil částku 2 899,99 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Splátky byly započteny poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství. Žalovaný tak celkem neuhradil částku 23 126,01 Kč odpovídající zůstatku dluhu na jistině ve výši 12 555,04 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 10 570,97 Kč. Ode dne 6.4.2021 byl žalovaný v prodlení s úhradou celé této částky. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smluvním ujednáním nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 s účinností k témuž dni postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení přitom pohledávka za žalovaným činila 35 567,60 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou v částce 12 555,04 Kč, nesplaceným úrokem v částce 1 081,14 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 6 094,95 Kč, nesplaceným poplatkem za vyhodnocení úvěru v částce 1 155,91 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem v částce 2 238,97 Kč, sankčním poplatkem v částce 3 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, smluvním úrokem po splatnosti ve výši 2 099,69 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 341,90 Kč a smluvní pokutou v částce 5 500 Kč. Žalobce se přitom po zvážení všech okolností rozhodl některé postoupené nároky po žalovaném neuplatňovat, kdy se domáhá zaplacení pouze výše uvedených částek. Žalovaný následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. 4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 26.6.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaný, ač mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, se k jednání nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z listiny – žádost o úvěr ze dne 5.2.2020 soud zjistil, že žalovaný požádal tohoto dne společnost [právnická osoba] o úvěr ve výši 14 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 1 859 Kč měsíčně. Uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno], a to od 26.12.2018, kdy tyto skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto listiny však žalobce k důkazu nepředložil. Žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 19 030 Kč měsíčně, výdaje uvedl v částce 1 000 Kč na bydlení a v částce 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, celkem tedy šlo o výdaje v částce 4 410 Kč. Měl bydlet u rodičů, uvedl, že je svobodný a bezdětný, má střední vzdělání bez maturity, nemá bankovní účet. Další údaje o sobě neuvedl. K tvrzeným výdajům a údajům o bydlení nejsou označeny žádné listiny, z nichž by došlo k ověření tvrzených skutečností. Žalovaný neuvedl žádné další splátky jiných půjček či závazků. Žalobce v tomto směru netvrdil, že by tuto skutečnost jakkoliv ověřoval, nepředložil k tomu žádný důkaz, netvrdil, ani neprokazoval, že by nahlížel do nějakých registrů ohledně takových skutečností. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne je zřejmé, že žalovaný se seznámil se základními parametry spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5.2.2020 je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem v částce 1 348 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v částce 6 860 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 298 Kč a inkasním poplatkem v částce 2 520 Kč, celkem tedy částku 26 026 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 859 Kč. Bylo sjednáno, že nezaplacením kterékoliv splátky řádně a včas vzniká dlužníku povinnost hradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Listina obsahuje i předpis splátek, z níž je patrný způsob jejich započtení na jednotlivé nároky věřitele. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 spolu s přílohami, dohody o úplatě za postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2022 soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla ve výši 35 567,60 Kč postoupení postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému, což je prokázáno i poštovním podacím archem ze dne 12.1.2022. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 2.5.2022 spolu s poštovním podacím archem ze dne 4.5.2022 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. K tvrzení o nákladech vymáhání žalobce předložil výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky podepsaný [jméno] [příjmení], ředitelem zákaznické péče, kdy potvrzuje odeslání obyčejného dopisu žalovanému dne 2.3.2022 (ten předložil) a cesty pověřeného pracovníka dne 21.2.2022 a 21.3.2022. 7. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžad