43 C 216/2023-97 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 13. 6. 2023 domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 224 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 70 000 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila 22 000 Kč. Ve zbytku dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 9. 8. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 13. 9. 2023. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 10. 2023, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. 4. Žalobkyně u jednání uvedla, že žaloba je podána z titulu o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě bylo žalované na účet poskytnuto 70 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem pět splátek v celkové výši 22 000 Kč, následně však přestala dlužnou částku splácet. Nárokována je jistina, smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta a úhrada pojištění. 5. Žalobkyně současně u jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání Soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť k vydání rozsudku pro zmeškání nebyly s ohledem na povahu věci a nezbytnost komplexního dokazování splněny podmínky podle § 153b o. s. ř. 6. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, předžalobní výzvou, bilancí, zesplatněním, výzvou, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, sdělením banky. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 17. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr, jak zachyceny v podkladu na čl. 26, kdy tento podklad obsahuje pouze několik dílčích údajů. Pokud žalobkyně nad rámec tohoto stručného podkladu doložila soudu tři měsíční platby od zaměstnavatele žalované za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, pak tímto nebylo prokázáno, zda se skutečně jedná o zaměstnavatele žalované, o jaký pracovní poměr se jedná, uzavřený na jakou dobu, nebyly prokázány stabilizované příjmové poměry žalované. 18. Pokud příjmy žalované byly alespoň určitým fragmentárním způsobem zjišťovány, pak výdaje nebyly prokázány de facto nijak, když v podkladu bylo vycházeno toliko ze zákonného údaje o životním minimu žalované, dále byly uvedeny výdaje na bydlení a výše splátek na předchozí úvěry u žalobkyně, aniž by však tyto údaje byly jakkoli objektivizovány. Takto vyčíslené výdaje k zajištění živobytí jsou z pohledu soudu zjevně podhodnocené, nemohou věrohodně zachycovat základní výdaje na stravu, ošacení, další pravidelné nezbytné výdaje např. na cestovné, léčiva, zájmovou činnost, je přitom třeba počítat v přiměřeném rozsahu i s nahodilými výdaji, např. na opravy domácích spotřebičů či spojené s jinými nepředvídatelnými ději. Stejně tak výdaje na bydlení se jeví jako podhodnocené, tím spíše bylo třeba je objektivizovat příslušnými podklady. 19. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti. 20. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 21. Ze sdělení banky (č. l. 58, 59 spisu) bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 70 000 Kč. Současně bylo bilancí (kartou klienta) prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 22 000 Kč. Zbývá tedy, aby žalovaná doplatila žalobkyni 48 000 Kč. 22. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 48 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno. 23. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 13. 9. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2022, byla žalované odeslána téhož dne 7. 9. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím archem na č. l. 39 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 12. 9. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala předžalobní výzvu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za s