5 C 40/2023-19 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 14. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 600 Kč s 11,75 % úrokem p. a. z částky 27 600 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení, to vše z titulu postoupeného nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Dle tvrzení žalobce jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil svou zákonnou povinnost dle § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil a vyhodnotil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti předmětný úvěr splácet. 2. Žalobce tvrdil, že dne 10. 1. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě, které poskytl věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 27 600 Kč zahrnující kromě jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč rovněž poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 600 Kč jednorázově do 9. 2. 2022. Žalobce tvrdil, že žalovaný po datu splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za trvání smluvního vztahu neuhradil žalovaný ničeho. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu částky, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu této dlužné částky a příslušenství, úroku z prodlení v zákonné výši. 3. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce odvozoval od Smlouvy o postoupení pohledávek z 1.1.2022, kterou byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobce se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 27 600 Kč, sestávala z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 7 600 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho, a to ani na základě před žalobní výzvy žalobce odeslané doporučeně. 4. Žalovaný proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor v zákonné lhůtě, k žalobě se písemně vyjádřil, využil možnosti tvrdit ve věci relevantní skutečnosti. Tvrdil nedostatečné prověření své úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze strany poskytovatele úvěru a z toho vyplývající absolutní neplatnost této smlouvy, to vše s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. 5. Žalovanému byly veškeré písemnosti, včetně žaloby doručovány do funkční datové schránky, tyto písemnosti mu byly doručeny dne 14.4.2023, včetně předvolání k nařízenému jednání na 3. 5. 2023. U jednání uvedeného dne soud věc projednal v nepřítomnosti žalobce i žalovaného, vycházel přitom z provedených důkazů a obsahu spisu dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Z listin předložených žalobcem soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne [datum]. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zákazníkovi za dohodnutých podmínek jednorázově splatnou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou mu právní předchůdce žalobce poskytl převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 10. 1. 2022, jak vyplývá z Potvrzení společnosti [právnická osoba] Ze shodného účtu odeslal žalovaný tzv. ověřovací platbu ve výši 1 kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit věřiteli částku 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 7 600 Kč v termínu do 9. 2. 2022, celkem 27 600 Kč Smlouva byla uzavřena dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský úvěr poskytnutý dle smlouvy představoval neúčelový bezhotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou, součástí smlouvy bylo i prohlášení dlužníka, který konstatoval, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti úvěr splácet a byl seznámen s obsahem smlouvy s dostatečným předstihem, jejímu obsahu porozuměl. 8. Rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek z 1. 1. 2022 ve spojení s Realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] z 12. 9. 2022 a s Přílohou [číslo] se seznamem postupovaných pohledávek, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobcem, bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena přípisem z 15. 9. 2022, odeslaným doporučeně téhož dne, jak bylo prokázáno přípisem postupitele a doloženým podacím lístkem. Tímto přípisem byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě částky 33 930 Kč do 3 dnů od doručení. 9. Snahu o mimosoudní vyřízení věci prokázal žalobce před žalobní výzvou ze dne 15. 9. 2022, odeslanou žalovanému na adresu jeho evidovaného trvalého pobytu, jak vyplývá z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 15. 9. 2022 odeslaného dle podacího lístku doporučeně, žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 33 930 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 018 Kč, byl upozorněn na možnost vymáhání soudní cestou. 10. [právnická osoba] sdělila k výzvě soudu, že účet č. [bankovní účet] byl otevřen žalovanému [celé jméno žalovaného], [datum narození], dne 31. 5. 2016 u [právnická osoba], která zanikla k důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] 11. U nařízeného jednání 3. 5. 2023 soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. Jelikož skončením prvého jednání nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, je na žalobce i na žalovaného nutno nahlížet v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky jako na osoby řádně soudem poučené dle § 118a o.s.ř. 12. Zjištěné skutečnosti soud posoudil po právní stránce následovně: 13. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy“. 15. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 16. Dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému“. 17. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“. 18. V posuzované věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla dle zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 87 odst. 1 toho