24 C 76/2017-488 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu zdejšímu dne 10.3.2017 ve znění dalších doplnění se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 616 616 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1.2.2017 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobce odůvodňoval tím, že na základě neplatné smlouvy provozoval pro žalovanou kanalizaci a čistírnu odpadních vod a že v souvislosti s takto uzavřenou smlouvou v období let 2002-2005 poskytl žalované 182 kusů vodoměrů. Za tyto vodoměry mu žalovaná ničeho nezaplatila, proto se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení (náhrady za nevydané vodoměry) soudně, a to v řízení, které probíhalo před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 46/2006. V tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalovaná má zaplatit žalobci náhradu za vodoměry v částce 123 000 Kč. Žalobce uvedl, že tuto náhradu mu žalovaná na základě rozsudku zaplatila dne 16.11.2016. Žalobce zastával názor, že až do zaplacení náhrady byly tyto vodoměry v jeho vlastnictví. Žalobce se tak domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením, že bezdůvodné obohacení vzniklo žalované tím, že užívala vodoměry žalobce v období od 16.3.2013 do 16.11.2016. Žalobce uvedl, že v tomto období se jednalo o jakýsi kvazi nájem. Výpočet požadované náhrady žalobce odůvodnil tím, že obvyklé nájemné za užívání vodoměrů v daném místě a čase činilo 77 Kč za měsíc u jednoho vodoměru. Za předmětné období (44 měsíců) tak žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové náhrady ve výši 616 616 Kč. Žalobce vyzval žalovanou dne 23.12.2016 k zaplacení náhrady do 31.1.2017. Žalovaná požadovanou náhradu nezaplatila, proto žalobce požadoval z uplatněné částky i úrok z prodlení od 1.2.2017 do zaplacení. Žalobce konečně v žalobě uvedl, že tato věc byla řešena i Nejvyšším soudem ČR, který v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 986/2012 vyslovil závazný právní názor pro souzenou věc, a to že výše bezdůvodného obohacení na straně žalované bude v posuzované věci představována rozdílem mezi cenou nájmu obvyklou a cenou nájmu sjednanou s tím, že v případě neplatné nájemní smlouvy spočívá obohacení pronajímatele v obdržených platbách nájemného a obohacení nájemce v tom, že pronajatou věc užíval.2. Podáním z 9.5.2019 žalobce, doplnil skutková tvrzení v tom směru, že v období od 1.1.2000 do 31.3.2005 při provozu vodovodu, kanalizace a čistírny odpadních vod pro žalovanou osadil na vodovodu celkem 191 kusů vodoměrů (nikoli tedy 182 kusů, jak tvrdil v původní žalobě); v tomto doplnění žaloby přesně specifikoval výrobní čísla vodoměrů. Setrval na stanovisku, že tyto vodoměry žalovaná užívala bez právního důvodu (po ukončení spolupráce mezi účastníky) i v období od 16.3.2013 do 16.11.2016 a že v důsledku tohoto užívání jí vzniklo bezdůvodné obohacení, kterého se žalobce touto žalobou domáhá. Přestože žalovaná v tomto období užívala více vodoměrů (191 ks) než bylo původně tvrzeno (182 ks), žalobce nezměnil žalobu a nadále požadoval zaplacení původně žalované částky 616 616 Kč s příslušenstvím, byť by po ní mohl chtít úhradu i vyšší částky.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná (mimo jiné) namítla, že v této věci je dána překážka věci rozhodnuté. Žalovaná poukázala na to, že ohledně uplatněného nároku byl žalobce uspokojen z titulu bezdůvodného obohacení již v předchozím soudním řízení. Pokud tedy žalobce tvrdí, že se jedná o stejné vodoměry jako v předchozím soudním řízení (což žalobce potvrdil v doplnění skutkových tvrzení dne 19.10.2017), není možné, aby žalobce znovu svůj nárok uplatňoval. Dále pak žalovaná poukázala na to, že žalobce žalované nikdy žádné vodoměry nepředal. Naopak v souvislosti s provozováním vodohospodářského zařízení na základě uzavřené smlouvy to byla žalovaná, která žalobci na samém počátku tohoto vztahu předala 183 kusů vodoměrů (což bylo prokázáno v předchozím soudním řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 46/2006). Pokud tyto vodoměry žalobce později vyměnil, byly nové vodoměry namontovány přímo do vodovodního řadu. Žalovaná tak namítla, že podle zákona o vodovodech vlastník vodovodu (což je žalovaná) je i vlastníkem vodoměrů. Žalovaná vznesla i námitku promlčení celého nároku žalobce, a to s ohledem na znění § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pokud totiž žalobce tvrdí, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 986/2012 bylo dne 12.6.2013 k dovolání žalobce v rámci věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 20 C 160/2006 rozhodnuto o tom, že smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod vody a odkanalizování a čištění odpadních vod ze dne 1.4.2000 je absolutně neplatnou, uplynula promlčecí lhůta nejpozději ke dni 12.6.2015. Uplatněný nárok měla rovněž rozporný s dobrými mravy, když žalobce žádá něco, na co mu nevznikl nárok, čehož si jako osoba znalá v oboru vodohospodářství musí být plně vědom.4. Usnesením ze dne 19.10. 2017 č. j. 24 C 76/2017-54 soud řízení zastavil z důvodu překážky věci zahájené a překážky věci rozsouzené.5. Usnesením Krajského soudu v Brně z 31.10.2018 č. j. 49 Co 392/2017-69 bylo usnesení soudu prvního stupně z 19.10.2017 změněno tak, že řízení se nezastavuje. V tomto usnesení Krajský soud v Brně zaujal právní názor, že se ve věci nejedná o překážku věci zahájené ani rozsouzené, když žaloba v této věci se zakládá na tvrzení, že žalovaná bez právního důvodu užívala předmětné vodoměry v době od 16.3.2013 do 16.11.2016 (kdy mělo dojít k zaplacení přisouzené náhrady). Dovodil tedy, že předmět tohoto řízení je po skutkové stránce vymezen odlišně od předmětu řízení pod sp. zn. 20 C 160/2006 (kdy se jednalo o nárok na vrácení vzájemně poskytnutého plnění na základě neplatné smlouvy) i od řízení vedeného pod sp. zn. 5 C 46/2006 (kdy se jednalo o nárok na poskytnutí náhrady za vodoměry, jejichž výměnu či nové osazení provedl žalobce v postavení provozovatele vodovodu ve prospěch žalované jako vlastníka vodovodu).6. Procesní stanovisko žalované se nezměnilo ani v další fázi řízení, když nadále navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Poukazovala na to, že z rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 46/2006 vyplývá, že žalobce v minulosti provedl jen výměnu vodoměrů ve vlastnictví žalované, tudíž nedošlo ke změně vlastnictví, když tyto vodoměry nadále patřily žalované. Nově poukázala na to, že tvrzení žalobce jsou v rozporu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii a příslušnou prováděcí vyhláškou, na základě, které je stanovena doba platnosti ověření pro měřidla proteklého množství vody na studenou vodou na dobu šesti let, po které je nutné takovéto měřidlo vyměnit. Žalovaná poukázala na to, že pokud žalobce tvrdí, že v období let 2000-2005 osadil u žalované celkem 182 kusů (případně 191 kusů) vodoměrů, pak není fakticky možné, aby tyto vodoměry žalovaná užívala i v období od 16.3.2013 do 16.11.2016.7. Zdejší soud pak rozsudkem ze dne 12.9.2019, č.j. 24 C 76/2017-123 žalobu zamítl. Vycházel sice ze závěru, že předmětné vodoměry namontované žalobcem v období let 2000-2005 se nestaly vlastnictvím žalované, když vodoměr není nedílnou součástí vodoměru. Takový závěr přitom soud učinil i ve věci 5 C 46/2006, jehož výsledky prokazují, že předmětné vodoměry byly ve vlastnictví žalobce. Soud však vycházel z obecně známých zkušeností i z prováděcího předpisu k zákonu č. 505/1990 Sb. (zákon o metrologii), kterou je vyhláška č. 345/2002 Sb., dle které platná metrologická legislativa stanovuje dobu platnosti ověření bytových vodoměrů na studenou i teplou vodu na 5 let. Soud měl za notorietu, že po uplynutí této lhůty je nutné vodoměry vyměnit za nové, případně je opravit a ověřit jejich správnost (tzv. repase), kdy praxe směřuje k tomu, že se častěji provádí výměna vodoměru za nový vodoměr než jeho repase, když při ní vznikají další náklady. U repasovaných vodoměrů je navíc i mezi odborníky diskutovaná spolehlivost a funkčnost takovéhoto repasovaného vodoměru i v dalším období. Z toho dle názoru soudu vyplynulo, že pokud by se skutečně stále mělo jednat o jedny a tytéž vodoměry, tak od osazení prvního vodoměru do konce předmětného období (kdy mělo vzniknout bezdůvodné obohacení) uběhlo více než 15 let; v případě osazení vodoměru až v roce 2005, by pak od jeho osazení uběhlo více než 10 let. Soud měl přitom za notorietu i to, že životnost (a to i repasovaného) vodoměru není delší než 15 let. Z toho pak učinil závěr, že i kdyby žalovaná stále měla v držení původní vodoměry žalobce, které do jejího vodovodu byly namontovány v letech 2000- 2005, nemohlo by na její straně vzniknout žádné bezdůvodné obohacení, neboť tyto vodoměry by již v dané době nebyly technicky způsobilé plnit svoji funkci, případně by musely být na náklady žalované důkladně opraveny a následně metrologicky ověřeny. Na straně žalované tak nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (ani podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014). Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou výše obvyklého nájemného, které by žalovaná musela platit, pokud b