43 C 236/2025-126 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 8. 8. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 117 308 Kč s příslušenstvím a částku smluvní pokuty ve výši 40 568,50 Kč, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 4. 2024, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 100 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 5. 9. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila dne 5. 10. 2025.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 10. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.5. Žalobkyně se k jednání dostavila, zde odkázala na písemné vyhotovení žaloby, doplnění žaloby a uvedla dále, že žaloba je podávána z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 22. 4. 2024, na jejímž základě bylo žalovanému převodem na účet vyplaceno 100 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě ve 48 splátkách s úrokem 66,09 %. Byla uhrazena pouze první splátka 5 962 Kč, dále již nebylo uhrazeno ničeho, a to ani k předžalobní výzvě, nezbylo tak než podat žalobu.6. Soud dále vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvou, předžalobní výzvou, bilancí sdělením banky.7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.18. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr. Žalobkyně posouzení úvěruschopnosti nijak neprokazuje, zejména nedoložila žádnou zákaznickou kartu či jiný dokument obdobného charakteru, který by zachycoval a hodnotil poměry žalovaného; tyto ani jinak neprokázala.19. Pokud žalobkyně doložila soudu výpisy z bankovního účtu žalovaného za období 4 měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, pak tímto nemohlo být prokázáno řádné ověření majetkových poměrů žalovaného, neboť především povinnosti tvrdit a prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nemůže zprostit obecným odkazem na listiny k žalobě přiložené, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud. Nehledě na to, že žalovaný měl v každém doloženém dílčím období záporný konečný zůstatek na účtu, majetková situace žalovaného se tak postupně zhoršovala. Nelze opomenout ani skutečnost, že z předmětných výpisů z bankovního účtu vyplývá, že žalovaný vynakládal pravidelně nikoliv nepatrné částky na hazardní hry, a dále žalovaný taktéž čerpal další produkty subjektů finančního trhu. Z doložených výpisů nevyplývá, jaký byl skutečný příjem žalovaného, kdy z těchto ani nevyplývá, že by žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání či podnikání.20. Soud v návaznosti na uvedené uzavírá, že skutková tvrzení žalobkyně nelze nahrazovat odkazem na listiny přiložené k žalobě, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti zjišťovat a z nich rezultující propočet následně provádět sám soud. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.21. Soud pouze okrajově podotýká, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala majetkové poměry žalovaného, by nebylo možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a to s ohledem na výši smluvního úroku 66,09 % p.a., která více než sedmkrát přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 100 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 5 962 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 94 038 Kč.24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 94 038 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovaným vráceno.25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 25. 2. 2025, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky v podobě předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025, byla žalovanému odeslána téhož dne 19. 2. 2025, jak prokázáno podacím archem čl. 48. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 24. 2. 2025, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala výzvu k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nez