Žalobou ze dne 19. 5. 2026 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 38 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný si usnesení o výzvě k vyjádření spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 9. 7. 2026). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 13. 7. 2026 do domovní schránky žalovaného. Žalovaný byl ve výzvě poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Aktivní věcná legitimace žalobce k podání této žaloby vyplývá ze skutečnosti, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . která nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, se sídlem , adresa, (původní věřitel).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) uzavřel s žalovaným dne 28. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru a poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p. m. (měsíčně). Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 28. 5. 2024 byla na účet žalovaného číslo účtu , č. účtu, zaslána částka 4 000 Kč a dne 4. 6. 2024 byla na stejný účet zaslána částka 16 000 Kč. Částky byly zaslány z účtu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . (původní věřitel) a jako variabilní symbol těchto plateb bylo uvedeno rodné číslo žalovaného.Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 30. 8. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Pohledávka žalobce se skládá z jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku 8 000 Kč a smluvní pokuty 10 580 Kč.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť úroková sazba ve smlouvě sjednaná (40 % měsíčně) několikanásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany původního věřitele, který si nechal od žalovaného slíbit plnění, které neúměrně převyšuje plnění, které se žalovanému dostalo. Soud proto posoudil nárok uplatněný v žalobě jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. V tomto případě je povinností žalovaného vrátit žalobci pouze částku, kterou na základě smlouvy obdržel. Žalobce tvrdí, že dosud nesplacená jistina činí částku 20 000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného povinností tuto částku žalobci vrátit. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je z důvodu lichevního jednání absolutně neplatná jako celek, nemůže platit ani ujednání o splatnosti a smluvní pokutě. Soud proto ve zbytku uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl.Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že v případě absolutně neplatné smlouvy je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného) soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách. Nicméně žalovaný byl v průběhu řízení nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Soud proto k vrácení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou byl v podstatě obdobný.