ECLI: ECLI:CZ:OSBI:2026:33.C.121.2026.1 Datum: 2026-07-15 Předmět: o zaplacení 163 707,12 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 43 z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 562 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 1724 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb náklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení 163 707,12 Kč s příslušenstvím (§ 43 z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 562 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 1724 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z.)
1. Žalobou podanou dne 13. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 163 707,12 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V žalobě uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 4. 2024, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 79 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 5. 9. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to v celkové částce 248 107 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 15. 8. 2025. Žalovaný zaplatil na jistinu částku 168 408,27 Kč. Žalovaný má zaplatit celkem 163 707,12 Kč, a to za jistinu 79 700 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 1 503,94 Kč, smluvní úrok 80 396,60 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 475,80 Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 1 524,64 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2026, č. j. 33 C 121-2026-47 soud žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby, kdy soud žalobkyni vyzval, aby uvedla, jakým konkrétním způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dále aby upřesnila splátky uhrazené žalovaným, včetně způsobu jejich započtení a uvedení celkové částky uhrazené žalovaným. Žalobkyně však na zaslanou výzvu nijak nereagovala.4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 79 100 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 2. 10. 2025. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 1,016 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 10. 5. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 10. 4. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 9 000 Kč, další nezbytné výdaje 12 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem 47 558 Kč.6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.7. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 85,89 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 11. 4. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 2. 10. 2025.8. Z přehledu identifikovaných příjmů soud zjistil, že příjem žalovaného byl doložen bankovnímu výpisy, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 47 558 Kč.9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, v období od 10. 4. 2024 do 16. 4. 2025 celkem částku 248 107 Kč.10. Z upomínky ze dne 15. 8. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 163 725,84 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.11. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že denní splátka se skládá z částky uhrazené na poplatky, z částky uhrazené na jistinu a z částky uhrazené na úrok, přičemž každá denní splátka se započítává nejprve na částku poplatků, následně na částku úroků a posledně na jistinu.12. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 166 771,32 Kč do tří dnů, přičemž odeslání výzvy žalovanému bylo doloženo potvrzením o podání zásilky zprostředkovatele dodání ze dne 16. 12. 2025.13. Dále žalobkyně předložila údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizaci ověření totožnosti a BankID výpis, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.14. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, který však neobsahuje žádné konkrétní údaje. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).16. Za situace, kdy se žalobkyně k soudním jednání dne 15. 7. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného celkovou částku 248 107 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak