43 C 140/2026-107 – Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 11. 3. 2026, převedeným do rejstříku C dne 5. 5. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 250 Kč smluvní pokuty, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 9. 2025, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně si dále nárokuje částku 1 000 Kč představující náklady na odeslání upomínky č. , hodnota, a č. , hodnota, . Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 18. 5.2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 9. 6. 2026.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 6. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.5. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou a sdělením banky.6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Žalobkyně tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, kdy měla dospět k tomu, že žalovaný má „nejnižší“ příjem ve výši 65 030 Kč, přičemž však žalobkyně k tomuto neoznačila žádné konkrétní podklady a hodnoty, ze kterých dospěla k uvedené výši příjmu. Žalobkyně soudu nepředložila žádné výplatní pásky, pracovní smlouvu apod.18. Obdobně žalobkyně prokazovala a tvrdila výdaje žalovaného, kdy uvedla, že žalovaný měl výdaje, které v částce 8 000 Kč spočívající v nákladech na bydlení, v částce 6 000 Kč v nákladech na potraviny a běžné zboží domácnosti, v částce 1 Kč spočívající ve finančních závazcích a v částce 18 Kč ve výdajích na sázení a hazardní hry, tj. celkové výdaje v částce 14 019 Kč. Žalobkyně však ani v tomto případě neoznačila žádné konkrétní hodnoty, které by dokládaly, jakým konkrétním způsobem k výše uvedeným částkám žalobkyně dospěla. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti. Žalobkyně však nedoložila konkrétní doložené tvrzení, ze kterého by vyplývala objektivizace výše uvedených příjmů a výdajů žalovaného.19. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z údajů sdělených žadatelem, bylo tak na místě tyto objektivizovat, respektive doložit tvrzené ověření údajů.20. Pokud žalobkyně doložila soudu na čl. 34 výpis z lustrace účtu žalovaného za určité období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, pak ani tímto výpisem z účtu nelze nahrazovat zjištění příjmů a výdajů srozumitelným, přiměřeně podrobným výčtem, objektivizovanými podklady od třetích osob a na jeho základě provedeným srozumitelným a logickým propočtem. Skutková tvrzení žalobkyně nelze nahrazovat odkazem na listiny přiložené k žalobě, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti zjišťovat a z nich rezultující propočet následně provádět sám soud.21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.22. Bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 2 004,97 EUR, tj. při kurzu ke dni poskytnutí částky 50 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný následně na smlouvu ničeho neuhradil, zbývá tedy, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku v plné výši 50 000 Kč.23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovanou dosud vráceno.24. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.25. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stano