43 C 194/2025-117 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 5. 2025, převedeným do rejstříku C dne 26. 6. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 9. 2024, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 500 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 5. 9. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 29. 9. 2025.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 10. 11. 2025, ve kterém, uvedl, že mu byl žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr 6 500 Kč, avšak za podmínek, které jsou dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále uvedl, že se v současné době nachází ve výkonu vazby od 12. 8. 2025, dále podal žádost o osvobození od soudních poplatků.4. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala podáním ze dne 4. 12. 2025, ve kterém vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 600 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 600 Kč ve výši 12 % ročně, od 5. 4. 2025 do zaplacení a co do částky 1 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně tak nadále požadovala částku 3 900 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.5. Žalovaný se k částečnému zpětvzetí vyjádřil podáním doručeným soudu dne 21. 1. 2026, kdy uvedl, že souhlasí s úhradou bezdůvodného obohacení.6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 11. 2025, následně odročeno na 29. 1. 2024, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se z jednání omluvil, resp. sdělil soudu, že jednání by se mohl zúčastnit teprve po skončení výkonu vazby, aniž by však žádal odročení jednání, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.7. K tomu soud pro úplnost dodává, že došlo k odročení jednání o cca 2 měsíce právě z důvodu umožnit žalovanému účast u jednání, nicméně ani v tomto mezidobí nebyl žalovaný propuštěn z vazby, v jejímž výkonu je již od 12. 8. 2025, další odročení jednání nebylo již možné pro požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení, když žalovaný již další odročení nežádal, jak uvedeno.8. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, výzvou předžalobní výzvou, sdělením banky a připojeným spisem zdejšího soudu, vedeným pod sp. zn. 42 C 104/2025.9. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.10. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Soud ve výroku I. zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků.16. K zamítnutí návrhu bylo přistoupeno jednak proto, že žalovaný na výzvu soudu sice doložil své aktuální poměry (ve výkonu vazby), avšak žádným způsobem ani neupřesnil ani nedoložil své poměry z doby před nástupem do výkonu vazby, tedy jaké měl příjmy a z jakého důvodu, jaké měl základní výdaje, jaké byly jeho majetkové, osobní a rodinné poměry před nástupem vazby, přitom žalovaný k tomu byl výslovně vyzván výzvou, kterou převzal dne 2. 12. 2025.17. Soud dále doplňuje, že za situace, pokud žaloba byla částečně vzata zpět a nadále bylo již požadováno pouze bezdůvodné obohacení, tedy vrácení toho, co bylo žalovanému vyplaceno, přičemž žalovaný nárok v tomto rozsahu výslovně akceptoval, pak nebyly dány zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť takové osvobození by bylo zjevně bezúčelné, navíc žalovanému fakticky povinnost k úhradě žádných soudních poplatků nevzniká.18. Soud tak dospěl k závěru, že případné osvobození od soudních poplatků by nenaplňovalo svůj zákonem předpokládaný účel, a to s ohledem na akceptaci nároku ze strany žalovaného, prakticky tak nepřichází v úvahu žádný úkon, se kterým by se pojil vznik poplatkové povinnosti na straně žalovaného. Soud pro úplnost doplňuje, že povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, by byla žalovanému s ohledem na výsledek tohoto řízení uložena i v případě osvobození od soudních poplatků, případné osvobození nemá vliv na povinnost hradit náklady řízení.19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 91 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, jak učiněno podáním žalobkyně ze dne 4. 12. 2025, ve výroku II. částečně zastavil.20. Výrokem III. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 3 900 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovaným dosud vráceno.21. K tomu bylo prokázáno bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterému bylo vyplaceno 6 500 Kč, jak prokázáno i sdělením banky čl. 58, tedy že se jednalo o účet žalovaného a dne 5. 9. 2024 na něj bylo připsána uvedená částka poukázaná žalobkyní, současně bylo prokázáno uhrazení žalovaným v rozsahu 2 600 Kč, a to i prokázáním platby čl. 71, tedy zbývá uhradit 6 500 Kč – 2 600 Kč = 3 900 Kč.22. Pro úplnost soud uvádí k návrhu žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného, že s ohledem na formulaci vyjádření žalovaného, zejména však pro povahu věci, vycházející ze striktního přezkumu práv na ochranu spotřebitelem, zákon neumožňoval vydání rozsudku pro uznání.23. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 5. 4. 2025, neboť první žalobkyní včetně odeslání žalovanému prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025, byla žalované odeslána téhož dne 21. 3. 2024, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 23 spisu. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván ve lhůtě do 4. 4. 2025. Žalovaný je tak v prodlení od dne následujícího, tj. do 5. 4. 2025.24. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala předžalobní výzvu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně již nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.25. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.26. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 300 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč. Celkem tak náleží 1 200 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží