43 C 48/2026-130 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 11. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 11. 2. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 707 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 26. 9. 2025 prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaný následně žalobkyni ničeho neuhradil. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 13. 2. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby.3. Výzva byla žalobkyni doručena dne 18. 2. 2026. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 25. 3. 2026, tj. 20 dní po marném uplynutí soudem stanovené lhůty a v nočních hodinách den před konáním nařízeného jednání; k tomu soud dodává, že podání v reakci na výzvy soudu je třeba činit v soudem stanovených lhůtách, tak aby bylo možno podání vůbec zohlednit, nikoli zjevně opožděně, např. 20 dní po lhůtě, jako se tomu stalo v tomto případě, i pokud je příslušné podání učiněno stále ještě před termínem jednání. Žalobkyně učinila své podání opožděně, 20 dní po soudem stanovené lhůtě a cca 13 hodin před nařízeným jednáním. Žalobkyně tímto svým jednáním ztěžuje řízení a fakticky je tím maří. V projednávané věci přitom žalobkyně nejen že doplnění učinila zjevně opožděně, ale současně méně než 24 hodin před termínem jednání.4. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen v návaznosti na odpor žalovaného doručený soudu dne 29. 1. 2026.5. Žalovaný následně podaný odpor odůvodnil podáním ze dne 27. 2. 2026, přičemž uvedl, že nárok uplatněný v žalobě považuje za zcela nedůvodný a v celém rozsahu jej neuznává, kdy namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele, dále žalovaný namítl, také nepřiměřenou výši RPSN, přičemž uzavřenou smlouvu považuje za lichevní smlouvu. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 3. 2026, žalobkyně se z nařízeného jednání řádně omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.7. Soud dále vyšel dále z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, bilancí, potvrzením o platbě, předžalobní výzvou a sdělením banky.8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.18. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.19. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, přičemž žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze v obecné rovině v žalobě, kdy uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila výpisem z účtu žalovaného, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěru EUCB nebo CRIF, přičemž na základě doložených listin měla dospět k závěru, že o dostatečných příjmech žalovaného ke splacení úvěru. Žalobkyně svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přičemž v dané listině bylo uvedeno, že byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 36 660 Kč, výdaje ve výši 5 000 Kč na domácnost, 1 000 Kč na jiné finanční závazky, 10 300 Kč na bydlení, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, životní minimum 8 510 Kč, čistý příjem domácnosti 47 178 Kč, celkové náklady 18 810 Kč, žalobkyně k tomuto dále doložila listinu založenou na čl. 81 spisu, která představuje lustraci bankovního účtu žalovaného žalobkyní. Jiné listiny k ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly žalobkyní ani přes opakovanou výzvu soudu doloženy. Žalobkyně nepředložila ani žádné doklady o ověření příjmové stránky žalovaného (např. pracovní smlouva či výplatní pásky), ohledně výdajové stránky pak žalobkyně doložila pouze 3 odchozí platby, přičemž tyto 3 platby za období 2 dnů nemohou samy o sobě vytvořit jakýkoliv ucelený přehled o výdajové stránce žalovaného.20. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z údajů sdělených žadatelem, bylo tak na místě tyto objektivizovat, respektive doložit tvrzené ověření údajů, zejména pak bylo nutno prokázat, o jaké osoby a jaké příjmy a výdaje se jedná v případě čistých příjmů a výdajů dalších členů domácnosti, neboť i tyto byly zahrnuty do posouzení úvěruschopnosti. Rovněž není patrné a nebylo prokazováno, jakou roli mají tyto další osoby a jejich příjmy při splácení spotřebitelského úvěru.21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.22. Bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 7 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný následně na smlouvu ničeho neuhradil, zbývá tedy, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku v plné výši 7 000 Kč.23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč, neboť se jedná o to, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.24. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná