Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 57.370 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 40.000 Kč za dobu od 26. 1. 2025 do zaplacení. Tvrdí, že dne 23. 10. 2024 uzavřel s žalovaným elektronicky smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Výše úvěru činila 4.000 Kč a dodatkem byla navýšena na 40.000 Kč. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě dat získaných z aplikace , Anonymizováno, , která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobce. Žalobce získal přístup k transakční historii, informacím o účtu a o příjmech a výdajích. Žalobce prověřoval žalovaného v dostupných databázích, a to , Anonymizováno, , centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů a bankovní a nebankovní registr klientských informací. Žalovaný úvěr čerpal 23. 10. 2024 ve čtyřech postupných platbách v celkové výši 40.000 Kč, na úvěr však nesplatil ničeho. Dne 25. 1. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka 57.370 Kč se skládá z jistiny úvěru 40.000 Kč, ze smluvní pokuty 15.920 Kč a z nákladů na vymáhání 1.450 Kč. Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny úvěru za dobu od 26. 1. 2025 do 27. 2. 2026.2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce soud zjistil, že žalobce byl do tohoto rejstříku zapsán v roce 2011, jeho obchodní firma, respektive název, se postupně vícekrát měnil, od 17. 12. 2015 byla obchodní firma žalobce , právnická osoba, a od 23. 4. 2025 dosud je obchodní firma žalobce , Anonymizováno, , Jméno žalobce, .4. Žalobce vytvořil listinu Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž jsou smluvní strany označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaný je klientem. Žalobce se zavázal poskytnout klientovi peněžní prostředky do výše limitu 4.000 Kč ve formě bezúčelového spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Klient se zavázal úvěr s úrokem věřiteli vrátit. Úrok byl stanoven na 39,99 % měsíčně. Klient se zavázal platit pravidelné měsíční splátky ve výši úroků za období od předcházejícího dne splatnosti, vždy ke dni splatnosti s tím, že zbytek celkové částky splatí klient nejpozději ke dni skončení této smlouvy. V bodě 6.1 byla stanovena povinnost klienta zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Datum poskytnutí úvěru měl být 23. 10. 2024. Listina je podepsána zřejmě oprávněnou osobou za žalobce. V místě vyznačeném pro podpis klienta se žádný podpis nenachází. K této smlouvě o úvěru žalobce vytvořil dodatek o navýšení úvěrového limitu s tím, že celková výše úvěrového limitu činí 40.000 Kč. Ani na tomto dodatku se podpis žalovaného nenachází.5. Sazebník poplatků obsahuje náklady v případě prodlení klienta, a to smluvní pokutu, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného.6. Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta obsahuje popis jednotlivých kroků, které klient má vykonat, když žádá o úvěr u žalobce.7. Ze souboru elektronických údajů nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Je tam uvedeno datum 22. 10. 2024, další údaje a kódy a na konci listiny je uvedeno: „potvrzovací SMS kód, který zadáte do přípravného formuláře na stránkách , Anonymizováno, “. Z této listiny nevyplývá, že by žalovaný tvrzenou úvěrovou smlouvu s dodatkem uzavřel.8. Z kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, vyplývá pouze to, že žalobce měl kopii tohoto dokladu k dispozici. Stejný závěr platí i pro kopii jedné strany rodného listu žalovaného.9. Z výpisu interního systému - ověřovací databáze, soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Na listině je několikrát zmíněno datum 22. 10. 2024, listina zahrnuje některé údaje žalovaného jako jeho jméno, adresu a číslo nějakého dokladu.10. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že toto proběhlo elektronicky, komunikací na dálku. Žalovaný se dne 3. 10. 2013 zaregistroval do klientské zóny na webových stránkách žalobce. Přes tuto zónu dne 22. 10. 2024 požádal o úvěr tak, že vyplnil požadované údaje a udělil souhlas s podmínkami úvěru a potvrdil seznámení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl vyzván, aby vložením čtyřmístného SMS kódu, který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, , potvrdil souhlas se zněním smlouvy. Na základě tohoto stvrzení došlo dne 23. 10. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný dne 3. 10. 2013 zaregistroval do klientské zóny na webových stránkách žalobce, ani to, že by 22. 10. 2024 požádal o úvěr, že by vyplnil nějaké údaje a udělil souhlas s podmínkami úvěru. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný potvrdil seznámení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by žalovaný obdržel nějaký čtyřmístný SMS kód od žalobce, ani že by takovýto kód jakýmkoliv způsobem použil, například, že by potvrdil souhlas se zněním smlouvy. Žalobce dále uvedl, že proces uzavírání smluv je popsán v listině Popis procesu uzavření smlouvy, která je výše zmíněna. Jak soud již uvedl, z této listiny nelze dovodit, že by žalovaný jakoukoliv smlouvu s žalobcem kdy uzavřel, jedná se o obecný popis jednotlivých úkonů, přičemž jejich provedení nebylo prokázáno, tedy z žádných důkazů v tomto řízení nevyplývá.12. Žalobce předložil listiny, které představují výstup z nějaké elektronické databáze. Z těchto listin soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Údaje na těchto listinách jsou většinou psány drobným rozmazaným písmem a nejsou vůbec čitelné. Obdobná situace je u listiny, kterou žalobce označil jako Kontomatik - příjmy a výdaje.13. Žalobce vyhotovil dopis, v němž oznamuje blíže nezjištěné osobě, že požadovaný úvěr z 22. 10. 2024 ve výši 4.000 Kč schválil a převedl na bankovní účet. V řízení nebylo zjištěno, komu byl tento dopis adresován, ani kterého dne, případně zda vůbec, byl někomu odeslán či doručen.14. Ze souboru plateb vyplývá, že se jedná pouze o seznam údajů, podle něhož 23. 10. 2024 byly provedeny čtyři platby, 4.000 Kč, 7.600 Kč, 25.700 Kč a 2.700 Kč. Z listiny nelze vzít za prokázáno, že by žalobce tyto peněžní prostředky poukázal ze svého účtu na nějaký jiný účet.15. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vzal soud za prokázáno z čtyř potvrzení o provedených platbách a z výpisu z účtu. Podle čtyř potvrzení o provedených platbách byly z účtu žalobce vedeného u platební brány , Anonymizováno, odeslány částky 7.600 Kč, 4.000 Kč, 2.700 Kč a 25.700 Kč dne 23. 10. 2024 na účet č. , č. účtu, . , právnická osoba, . potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Z výpisu z téhož účtu bylo zjištěno, že všechny čtyři zmíněné platby byly připsány na tento účet žalovaného dne 23. 10. 2024. Z výpisu z účtu žalovaného soud navíc zjistil, že v době od 1. 8. 2024 do 23. 10. 2024 se žalovaný věnoval ve velkém rozsahu sázení, kdy poukazoval peněžní prostředky na účty společností například , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, a další. Žalovaný měl zůstatek na účtu ke dni 1. 8. 2024 ve výši 205 Kč a ke dni 31. 10. 2024, tedy poté, co obdržel peněžní prostředky od žalobce, měl záporný zůstatek -496,26 Kč.16. Dopisem z 25. 1. 2025 oznámil žalobce žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru k témuž dni, a vyzval žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu najednou v tehdejší výši 93.660,79 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.17. Žalobce se pokusil naposledy dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 2. 5. 2025, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 7. 2025.18. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce uzavřel s žalovaným dne 23. 10. 2024 či jiného dne tvrzenou smlouvu o úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjistil a ověřil příjmy, výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky. Žalovaný obdržel od žalobce na svůj účet celkem 40.000 Kč, z čehož ničeho nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že nějakou částku žalobci uhradil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Zřejmě žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.20. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.21. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost platit žalobci splátky, smluvní pokuty, poplatky za upomínky či jiná plnění. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce byl podle § 86 téhož zákona povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.22. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce řádným, konkrétním a dostačujícím způsobem zabýval zjišťováním poměrů na straně žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytl žalobci jakékoli údaje o svých příjmech, výdajích a závazcích. Žalobce nezjistil ohledně žalovaného jeho osobní stav, vyživovací povinnosti, druh bydlení, zdroj a výši jeho příjmu, výdaje žalovaného a jeho závazky. Nebylo prokázáno, že by žalobce prověřoval žalovaného v jakékoliv databázi, ani v nebankovním či bankovním registru klientských informací. Žalobce tudíž nemohl ani žádné skutečnosti o poměrech žalovaného ověřit. Za této situace žalobce nemohl porovnat nezjištěné a neověřené příjmy žalovaného a nezjištěné a neověřené výdaje žalovaného a nezjištěné a neověřené dosavadní závazky žalovaného, a tudíž nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce měl k dispozici jakékoliv údaje týkající se pohybu na účtu žalovaného. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto v případě, že by bylo prokázáno řádné uzavření úvěrové smlouvy, byla by úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží i bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla.23. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.24. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal na svůj účet od žalobce celkem 40.000 Kč, z čehož žalobci ničeho nevrátil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat, tak představuje celou částku 40.000 Kč.25. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis žalobce odeslaný žalovanému 4. 7. 2025. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 9. 7. 2025, žalovaný byl vyzván k plnění do sedmi dnů od odeslání, tedy do 11. 7. 2025. Dnem následujícím 12. 7. 2025 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č 351/2013 Sb. Jiná sazba úroku z prodlení smluvena nebyla.26. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 40.000 Kč s úrokem z prodlení až od 12. 7. 2025 do zaplacení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně smluvní pokuty a poplatků za upomínky včetně části úroku z prodlení.27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nejprve určil míru úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou částku 40.000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 4.889,86 Kč, celkem tedy 44.889,86 Kč. Neúspěch žalobce představuje zamítnutou částku 17.370 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení částkami 2.196,16 Kč a 292,60 Kč, celkem 19.794,60 Kč. Úspěch žalobce tak činí 69 % předmětu sporu a jeho neúspěch činí 31 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 38 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o.s.ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 2. 5. 2025, odeslaný 4. 7. 2025. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2.869 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 3.420 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu a ze tří paušálů režijních výloh po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 12.769 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 38 %, tedy 4.852 Kč.