Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, na základě níž původní věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky , částka, . Úvěr měl být splacen do , datum, , žalovaný však nesplatil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru , částka, , z poplatku za poskytnutí úvěru , částka, a z úroku ve výši , částka, . Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která tutéž pohledávku následně postoupila postupní smlouvou na žalobce.2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Listina formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry spotřebitelského úvěru ve výši , částka, se splatností 30 dnů, náklady úvěru a právo na odstoupení od smlouvy. Na konci listiny je uvedeno, že žalovaný potvrzuje, že si dokument přečetl a souhlasí s jeho obsahem, a na důkaz toho byl proveden podpis , datum, elektronickým kódem , Anonymizováno, . Podpis žalovaného se na listině nenachází. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný s jejím obsahem vyjádřil svůj souhlas.5. Původní věřitel , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , vytvořil dne , datum, listinu Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, . Smluvní strany jsou ve smlouvě označeny tak, že původní věřitel je úvěrujícím a poskytovatelem úvěru a žalovaný je úvěrovaným. Původní věřitel se zavázal poskytnout úvěrovanému spotřebitelský úvěr , částka, na úrok 36 % ročně se splatností 30 dnů. Při překročení doby splatnosti jsou vlastnosti úvěru doplněny tak, že úrok činí , částka, , poplatek za sjednání úvěru je specifikován v sazebníku a celkem má být zaplaceno , částka, , přičemž poplatek činí , částka, . Úvěr měl být splacen do , datum, a pro případ prodlení úvěrovaného byla stanovena jeho povinnost zaplatit smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v důsledku prodlení a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Na konci listiny je razítko původního věřitele a podpis oprávněné osoby původního věřitele. Ohledně žalovaného je uvedeno, že potvrzuje, že si dokument přečetl a souhlasí s jeho obsahem, a na důkaz toho byl proveden podpis elektronickým kódem , Anonymizováno, . Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází. Dne , datum, původní věřitel vytvořil listinu, dodatek ke smlouvě o půjčce mezi stejnými smluvními stranami s tím, že nové datum splatnosti půjčky je , datum, . Dodatek je datován , datum, a je podepsán oprávněnou osobou za původního věřitele. Na konci listiny je uvedeno, že žalovaný vytvořil žádost na prodloužení půjčky odesláním platby na prodloužení a následující přijetí této platby původním věřitelem dne , datum, udělil svůj souhlas s těmito podmínkami. Podpis žalovaného se na listině nenachází. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný s jejím obsahem vyjádřil svůj souhlas.6. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vzal soud za prokázáno jednak z potvrzení o provedení transakce a jednak z výpisu z účtu č. , č. účtu, . , právnická osoba, . potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Podle potvrzení o provedení transakce byla dne , datum, z účtu původního věřitele převedena částka , částka, na účet žalovaného, na který byla tato částka téhož dne řádně připsána. Z výpisu z téhož účtu žalovaného soud navíc zjistil, že ke dni , datum, měl žalovaný na účtu zůstatek , částka, a banka neprovedla některé platební položky. Ke dni , datum, měl žalovaný na účtu zůstatek , částka, . Dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, z účtu , Anonymizováno, ze smlouvy o úvěru, následující den byla na účet připsána částka , částka, jako úvěr od , Anonymizováno, , dne , datum, byla připsána na účet částka , částka, jako půjčka od , Anonymizováno, , dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, jako půjčka od , Anonymizováno, finance, a v měsíci dubnu 2024 nebyla provedena řada platebních položek z účtu žalovaného. Dále dne , datum, na účet žalovaného byla připsána částka , částka, jako půjčka od , Anonymizováno, , dne , datum, na účet byla připsána částka , částka, jako úvěr od , Anonymizováno, , téhož dne byla na účet připsána částka , částka, jako úvěr od , právnická osoba, .7. Z listiny informace o vlastníkovi nezjistil soud žádné skutečnosti. Listina obsahuje pouze dva proužky údajů, a to jméno a příjmení žalovaného, číslo účtu a zůstatek , částka, . Nejedná se o žádný výpis z účtu či potvrzení banky.8. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne , datum, uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se postupitel zavázal postoupit na žalobce 286 pohledávek specifikovaných v příloze. Tuto přílohu tvoří seznam pohledávek, v němž se nachází i pohledávka za žalovaným. Dopisem z , datum, oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Dopisem z téhož data žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů. Podle potvrzení o podání doporučené zásilky byly tyto dopisy odeslány žalovanému doporučeně dne , datum, .9. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webové stránce původního věřitele zadáním osobních údajů a zahájil tím kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem 72961 ve formě SMS, a tento kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný tudíž akceptoval návrh úvěrové smlouvy a poté původní věřitel žalovanému poukázal částku úvěru na účet žalovaného.10. Tyto skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy jednak nejsou úplné a jednak nebyly v řízení prokázány. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, že by zadal nějaké osobní údaje a zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, ani že by zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Rovněž nebylo prokázáno, že žalovanému byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ani že by žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný obdržel jakýkoliv autorizační kód, ani jakým způsobem jej měl použít.11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel dne , datum, či jiného dne smlouvu o úvěru výše uvedeného obsahu, ani dodatek k ní. Žalovaný dne , datum, obdržel od původního věřitele na svůj účet částku , částka, , z níž původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že původnímu věřiteli či žalobci nějakou částku zaplatil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Původní věřitel uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, a mezi tyto pohledávky byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a uhradit úroky, poplatky či jiné platby. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě , částka, , nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis původního věřitele ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text byl předložen žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.13. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti tvrdí pouze to, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena.14. Usnesením z , datum, č.j. , spisová značka, , které bylo žalobci prostřednictvím jeho právní zástupkyně doručeno , datum, , vyzval soud žalobce k doplnění skutečností a označení důkazů k jejich prokázání mimo jiné ohledně toho, jakým způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného a z kterých konkrétních zdrojů a dokladů zjistil, které konkrétní skutečnosti. Žalobce však na tuto výzvu soudu nereagoval a k jednání se nedostavil. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezkoumal poměry žalovaného, tedy že se nezabýval jeho příjmovou a výdajovou stránkou ani jeho dosavadními závazky. Soud ještě dodává, že podle výpisu z účtu byl žalovaný značně zadlužen, když čerpal úvěry, jak je shora popsáno. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.15. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného poukázal částku , částka, , tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána, a žalovaný tedy tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat, odpovídá celé poskytnuté částce , částka, , z níž žalovaný ničeho nevrátil.17. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je oznámení o postoupení pohledávky zároveň s výzvou k úhradě, přičemž tyto dopisy byly žalovanému odeslány , datum, . Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopisy dostaly , datum, , žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do tří dnů, tedy do , datum, . Dnem následujícím , datum, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.19. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení , částka, s úrokem z prodlení až od , datum, do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nejprve určil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou částku , částka, a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou , částka, , tedy celkem , částka, . Neúspěch žalobce odpovídá zamítnuté částce , částka, s kapitalizovanými úroky v částkách , částka, , , částka, a , částka, . Celkem neúspěch žalobce činí , částka, . Úspěch žalobce odpovídá 58 % předmětu sporu a jeho neúspěch 42 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 16 %. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z , datum, . Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní pomoci po , částka, podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu a ze tří paušálů režijních výloh po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla vypočtena z jistiny , částka, a byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce představují , částka, , z čehož soud žalobci přiznal 16 %, tedy , částka, .