2 C 192/2021-40 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka], čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku a poplatky za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil. Vedle jistiny dluhu ve výši [částka] se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroku z prodlení, nákladů na vymáhání ve výši [částka], poplatků ve výši [částka] (poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], za bezpečnou splátku ve výši [částka], za SMS servis [částka]) a smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru ID klienta [číslo] ze dne [datum] a printscreenu k prokázání odeslání SMS kódu a fotokopie OP žalovaného soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit tento úvěr do 30 dní s dvojí možností prodloužení splatnosti ze strany žalovaného, a to celkem až o 60 dní, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru (sjednaných poplatků). Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. 5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy (účtu vedeného žalobkyní), výpisu čerpání a výpisu u účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku [částka], kterou řádně nesplatil. Žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka] a dne [datum] a [datum] vždy po [částka] jako tzv. korunový odklad. Celkem tedy žalovaný uhradil žalobci [částka]. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 8. Dle § 586 o.z. (1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. (2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 9. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle rozsudku Soudní dvora EU (SDEU), C - 679/18 harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. SDEU zdůraznil, že čl. 23 Směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) sice ponechává úpravu sankcí za porušení povinností v oblasti spotřebitelských úvěrů na členských státech, avšak tyto sankce musí být„ účinné, přiměřené a odrazující“. Sankce tedy musí být v souladu s čl. 8 Směrnice, tak aby reálně a účinně zajistily dodržování povinností poskytovatele úvěru, tzn. posoudit předem schopnost spotřebitele splácet úvěr. V rozsudku C - 679/18 Soudní dvůr shledal transformaci Směrnice do českého právního řádu za nedostatečnou, když § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem pouze jistinu úvěru (nemusí tedy platit další částky dle úvěrové smlouvy, jako například smluvní úroky, poplatky, pokuty apod.), avšak tato sankce se uplatní jedině na základě návrhu spotřebitele. SDEU se vyslovil s obavou, že je zde vysoké riziko, že se spotřebitel této ochrany z vlastní nevědomosti nedovolá, z tohoto důvodu takovou ochranu nepovažuje za účinnou. Pro zachování vysoké ochrany spotřebitele je dle SDEU nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední, a aby z případně zjištěného porušení vyvodil příslušné důsledky, aniž by se jich musel aktivně dovolávat spotřebitel. Rozsudek C - 679/18 SDEU má zásadní vliv na principy českého civilního práva, toto rozlišuje relativní a absolutní neplatnosti právních jednání, kdy u relativní je jednání považováno za platné, dokud se jeho neplatnosti nedovolá osoba, kterou má relativní neplatnost chránit § 586 o.z. a absolutní neplatnost se naopak uplatní vždy a soud je povinen k ní přihlížet ex offo viz § 588 o.z. Z rozsudku SDEU C 679/18 lze dospěl k závěru, že na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se má nahlížet nikoli jako na relativní neplatnost, nýbrž jako na absolutní se všemi jejími následky. O povinnosti eurokonformního výkladu obecných soudů k ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se ostatně vyjádřil i soudce Ústavního soudu České republiky Jiří Zemánek ve svém stanovisku k usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl ÚS 3/20. 13. Ohledně posouzení úvěruschopnosti se ostatně vyslovil též Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku sp.zn. 43ICm 3298/2019 ze dne 1. 7. 2020, dále se k pojmu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud jako sankci za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele považuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 588 o. z. s následným posouzením vztahu mezi smluvními stranami podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení. 14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se o