3 C 101/2022-68 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 35 906,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši vždy na bankovní účet č.: [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]; v období mezi [datum] – [datum]; na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi [datum] – [datum]; na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi [datum] – [datum] a na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi [datum] - [datum]. Výše splátky a výše celého dluhu byla žalovanému sdělována fakturami; dle nejmladší faktury splatné dne [datum], dlužil žalovaný k uvedenému dni částku ve výši 65 906,28 Kč. Žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry dle smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši [částka] již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů [částka] ([anonymizována dvě slova] [částka]) dle čl. VI odst. 1 písm. a) smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši 10, [částka] dle čl. II odst. 4 smlouvy. Případné úhrady se započítávají dle čl. IX odst. 5 smlouvy. Žalovaný před podáním žaloby uhradil [částka] na účet žalobkyně. Žalovaná částka činí [částka]. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil na účet původního věřitele celkem [částka]. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že sice uznává, že uzavřel se společností [právnická osoba], [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] v roce [rok] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal průběžně a opakovaně úvěr, avšak tento úvěr vždy řádně hradil - poté se dostal do prodlení s doplatkem úvěru v září [rok]. Žalovaný však nesouhlasí se žalobkyní v tom tvrzení, že po zohlednění plateb ze strany žalovaného, činí dluh celkem 35 906,28 Kč, neboť se do prodlení s placením úvěru dostal během měsíce [anonymizováno] [rok] a od té doby již nemohl čerpat žádné prostředky. Výše dluhu na jistině (přírůstky úroků, tak jak byly následně připisovány) považuje žalovaný za nepřiměřeně vysoké, v rozporu s dobrými mravy a tím pádem protizákonné - INDEX průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v září 2020 činil 5,77% ročně – u věřitele to bylo 0,2833 % denně plus poplatek 12,5% z čerpané částky – tedy mnohonásobně více) v té době činila [částka], což potvrzují faktury ze září a října 2020. Dále žalovaný částečně předmětnou pohledávku hradil - dne [datum] byla na účet společnosti [právnická osoba] zasláno [částka] pod [variabilní symbol] a dne [datum] [částka] pod [variabilní symbol]. Následně dne [datum] přišla od právního zástupce žalobkyně emailem (proběhlo i několik telefonátů) výzva (email odesílatele - [email]), k úhradě dluhu [částka], který mám mít u společnosti [právnická osoba] Obdobná situace se opakovala, tak žalovaný postupně uhradil dle pokynů ve výzvě na tam uvedený účet [bankovní účet] pod [variabilní symbol] následující částky: [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka] a [datum] – [částka]. Celková uhrazená částka [částka] uvedená ve sdělení žalobkyně, určitě převyšuje finanční obnos, který byl žalovanému poskytnut. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i žalovaný omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi původním věřitelem [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, jak bylo mezi účastníky nesporné. Jejím obsahem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do částky 35 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem a z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku [částka], přičemž uhradil na účet původního věřitele celkem [částka]. Poté žalovaný zaplatil částku [částka], jak bylo mezi účastníky nesporné. 6. Z dopisu původního věřitele [právnická osoba], [anonymizováno] [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je výzva k úhradě částky ze shora specifikované úvěrové smlouvy v celkové výši [částka] do tří dnů. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nebyly k tvrzením žalobkyně navrženy ani předloženy žádné důkazy. 9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nenavrhla žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že původní věřitel provedl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI; vyžádal si prohlášení žalovaného a na základě těchto informací posoudil úvěruschopnost žalovaného. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti„ nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků. 11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužní