3 C 223/2021-57 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 22 213,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty ve výši 50 400,93 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, když zaplatila pouze částku 44 933 Kč, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, poplatků ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 789,81 Kč. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením Smlouvy [číslo] ze dne [datum] a poskytnutím úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: 1. Nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky = RRS); 2. Registr SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.); 3. Ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, Interní Black List společnosti E s.r.o., Insolvenční rejstřík (ISIR), Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí ([příjmení]);) 4. Příjem žalovaného; 5. Výdaje žalované; 6. Výdaje na splátky úvěrů; 7. Finanční rezerva / Disponibilní příjem a 8. Demografických a statistických informací (skóringový model). Žalobkyně přitom zjistila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti, v RRS nezjistila o žalované žádné negativní informace, žalovaná nemá žádné další dluhy po splatnosti, žalovaná neměla platební historii ve společnosti [právnická osoba] Proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, a proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. K dotazu, jakým způsobem žalobkyně prověřila tvrzené příjmy a výdaje žalované, žalobkyně uvedla, že vyhodnocením informací z registrů a srovnáním výdajů se statistickými údaji. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis). Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české. 5. K jednání dne [datum] se žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru. 7. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobkyně dne [datum] posuzovala úvěruschopnost žalované dle údajů uvedených žalovanou: [anonymizováno 15 slov] [částka] [anonymizováno 9 slov] [částka] [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizováno 9 slov] [částka] [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizováno]. Ze smlouvy ani z jiných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřila tyto informace na základě nějakých dokumentů. 8. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala celkem částku 50 400,93 Kč, kterou řádně nesplácela. Z výpisu z úvěrového účtu žalované také vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 44 933 Kč. 9. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalované, aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 22 174,96 Kč nejpozději do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. 10. Z vrácené obálky adresované žalované vyplývá, že zásilka byla uložena odeslána dne [datum] a uložena dne [datum]; po uplynutí úložní doby byla jako nevyzvednutá vrácena zpět odesílateli. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 12. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ O) becný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). 15. Náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, se dlouhodobě projevuje v judikatuře Ústavního soudu. Např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesoulad