6 C 241/2021-41 — Okresní soud v Blansku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Původním věřitelem byla dle tvrzení žalobkyně [právnická osoba], a.s., která s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka], jež měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný však do sjednaného data uvedené finanční prostředky nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši [částka] nejpozději do tří dnů, dle podacího lístku byla výzva podána k přepravě dne [datum]. 7. Z potvrzení o platbě plyne, že [právnická osoba] dne [datum] vyplatila na účet č. [bankovní účet] částku [částka]. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že na tento účet byla dne [datum] připsána platba [částka] zaslaná společností [právnická osoba]. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne soud zjistil, že tato neobsahuje podpis žalovaného, v závěru smlouvy pod jménem„ [celé jméno žalovaného]“ je uveden„ SMS kód: [anonymizováno]“. Žalobou tvrzený způsob získání kódu a jeho přidání na smlouvu právě žalovaným však žalobkyně nikterak nedokládá a z provedeného dokazování nevyplývá. 9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána, a to způsobem tvrzeným v žalobě. 11. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. 12. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší. 13. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. 14. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. 15. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj podpis. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán. 16. Soudu tedy nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána a že žalovaný souhlasil se smluvními podmínkami (tj. např. s požadovaným poplatkem za sjednání úvěru, atp.). O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky [částka], kterou právní předchůdce žalobkyně dne [datum] vyplatil žalovanému a kterou žalovaný nevrátil, a dále co do úroků z prodlení z této částky. 20. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 21. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], proto se pohledávka stala splatnou uplynutím třídenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě k zaplacení. Dnem následujícím po [datum] se tedy žalovaný dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (viz výrok I.). 23. Co do zbytku žalovaného nároku a úroku z prodlení za dobu dřívější, jakož i úroku převyšujícího zákonnou sazbu ke dni [datum] soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl (výrok II.). 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je - při započtení kapitalizovaných zamítnutých úroků z prodlení - srovnatelný.