11 C 59/2023-65 — Okresní soud v Blansku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 60 235,84 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 40 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 40 0000 Kč a splatností dne [datum]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 60 235,84 Kč nejpozději splatných dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. <b>4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> 5. Žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že mezi původním věřitelem ([právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [číslo] [anonymizováno], [země]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako„ Úvěrová smlouva“, která však neobsahuje žádné podpisy – ani za původního věřitele ani za žalovaného. Z této listiny nevyplývá, zda a případně jakým způsobem žalovaný požádal o úvěr nebo projevil svůj souhlas se smlouvou. V řízení bylo prokázáno Potvrzením o provedené platbě a zprávou [právnická osoba], že původní věřitel poskytl ve prospěch žalovaného na jeho účet č. [bankovní účet] částku 40 000 Kč dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni. 6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 7. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. 8. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena a že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému tvrzené plnění. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 11. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. 12. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší. 13. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. 14. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která je písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. 15. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojila svůj podpis nebo že by byla uzavřena jiným způsobem. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán. V daném případě tedy nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. 16. Soud proto uzavřel, že pokud bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla poskytnuuta částka 40 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně, plnil tak původní věřitel bez právního důvodu (ust. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vydat vše, co nabyl bezdůvodným obohacením (ust. § 2991 odst. 1, § 3000 o. z.), tedy povinnost uhradit žalobkyni jako současnému věřiteli (na něhož byla pohledávka platně v souladu s ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. platně postoupena a žalovanému to bylo oznámeno) částku 40 000 Kč, neboť tuto jistinu úvěru dle tvrzení žalobkyně ani zčásti neuhradil. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení nebyla dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), která je jednostranným adresným právním jednáním. Listinnými důkazy předloženými žalobkyní bylo prokázáno, že předžalobní výzva k plnění (včetně oznámení