15 C 37/2022-48 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 500 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako původní věřitelkou a postupitelkou, která uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva k navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 500 Kč, úvěr byl čerpán převodem na účet žalovaného pod č. [bankovní účet]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný však načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 20 500 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru (bez úroku), s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkou odeslanou původní věřitelkou dne [datum] a následně i předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně, odeslanou dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela uvedeného dne s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský neúčelový bezúročný úvěr ve výši 3 000 Kč, který byl žalovanému zaslán na účet č. [bankovní účet], dále došlo k navýšení úvěru dne [datum] v rámci téže smlouvy na 8 000 Kč a téhož dne dále o navýšení na celkovou částku úvěru 20 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně na základě výpisu z banky prokazatelně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku 3 000 Kč pod [variabilní symbol], dne [datum] částku 5 000 Kč pod [variabilní symbol], částku 12 500 Kč pod [variabilní symbol] a dne [datum] částku 4 500 Kč pod [variabilní symbol] Celkem měl žalovaný splatit za úvěr 20 500 Kč právní předchůdkyni žalobkyně částku 25 075 Kč jednorázově ve lhůtě 30 dnů, tj. do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobkyni, změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena dopisem žalobkyně (oznámením o postoupení pohledávky) ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 6. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila ani nenavrhla důkazy k tomu, že posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázaný na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků. 7. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla smlouvou ze dne [datum] postoupena pohledávka za žalovaným, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelsk