6 C 8/2023-56 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 989 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 080 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 989 Kč od [datum] do [datum]. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 8 400 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí), k čemuž poskytl žalovaný svůj předchozí souhlas. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak požadavky stanovené v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak vyplývá z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Úvěr byl žalobkyní vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] v částce 2 400 Kč a dne [datum] v částce 6 000 Kč. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný neuhradil ničeho, žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku v celkové výši 14 669,06 Kč sestávající se z jistiny ve výši 8 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 120 Kč (podle čl. [příjmení] Smlouvy a čl. 1 Sazebníku), poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, poplatku za„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 330 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 600,06 Kč (podle čl. 6 VOP, čl. 3 Sazebníku a s § 1970 o. z.), účelně vynaložených nákladů ve výši 3 080 Kč (podle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku). Žalovaný se do prodlení dostal dne [datum], kdy neuhradil částku ve výši 10 989 Kč. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou ze dne [datum], [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 8 400 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou částku včetně poplatku za úvěr ve výši 10 724 Kč a poplatku ve výši 29 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Informační SMS servis“, poplatku za Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, splatit jednorázově ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do [datum]. Z bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného [číslo] zaslala dne [datum] částku ve výši 6 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2 400 Kč. 5. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Výzvou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací arch), právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů. 6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 7. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 9. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 10. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. 11. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. 12. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí). 13. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30