711 C 14/2024-98 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 136 286 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o nezaplacenou část ceny díla. Uvedl, že žalovaný předal do opravy žalobci dne , datum, vozidlo tov. značky , Anonymizováno, , SPZ, . Uvedené vozidlo bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, termín dodání byl sjednán na , datum, , dodáno žalovanému bylo , datum, , záruka byla dvouletá a skončila , datum, . Dne , datum, bylo vozidlo předáno žalobci k záruční opravě, kdy na přístrojové desce svítila kontrolka motoru, byla zjištěna závada spočívající v silném detonačním spalování, byla zjištěna absence izolátoru zapalovací svíčky, poškozený píst a spalovací válec č. , hodnota, byl bez komprese, tzv. „vydřený“. vada byla odstraněna výměnou motoru. Oprava vozidla prováděná v lednu 2024, jejíž cena je předmětem žaloby, byla opravou prováděnou po skončení záruky, byl při ní zjištěn poškozený rozvodový řemen, což znamená, že dojde ke styku pístů motoru a ventilů hlavy válce a motoru, následkem čehož je nevratné poškození motoru. Po dohodě se žalovaným bylo proto přistoupeno k výměně motoru. Žalobce vyúčtoval cenu díla žalovanému fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 136 286 Kč splatnou dne , datum, , kterou žalovaný žalobci doposud neuhradil. V rámci této ceny díla již byla poskytnuta žalovanému sleva ve výši 10 %, vč. nového motoru. Aby mohl výrobce v případě mimozáruční opravy poskytnou tzv. technickou spoluúčast spočívající např. ve snížení nákladů na opravu nad rámec záruky, pak striktně vyžaduje dodržení servisních intervalů údržby vozidla souvisejících s výměnou motorového oleje a filtru. Tyto však žalovaný opakovaně nedodržel.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zakoupil od žalobce dva vozy tov. značky Peugeot, a u obou se objevila stejná vada, která je vadou výrobní, a zákazníci tak nejsou povinni hradit opravy za nesprávně vyrobená vozidla. Na předmětném vozidle RZ , SPZ, již byla výrobní vada jednou řešena v roce 2021 výměnou motoru, následně však došlo k další poruše a motor musel být opět vyměněn. První oprava tudíž nebyla provedena řádně, žalobce měl opravu provést na svůj náklad nebo minimálně s výraznou slevou. Časově byl interval pravidelných servisních prohlídek žalovaným dodržen, a vada by se vyskytla i bez ohledu na servisní prohlídky.3. Žalovaný u jednání dne , datum, po koncentraci řízení, která nastala ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. po skončení prvního jednání ve věci dne , datum, , dále uvedl, že žalobce měl při servisní prohlídce dne , datum, postupovat s potřebnou opatrností a upozornit žalovaného, že hrozí závada poškození rozvodového řemene, že ten řemen, který potom následně cca za půl roku praskl, už skutečně dokončuje svoji životnost, a měl jako autorizovaný servis, od nějž se očekává nejvyšší kvalita opravy, navrhnout výměnu řemene. Žalobce tento servis provedl nekvalitně, čímž způsobil žalovanému škodu, a to ve výši žalované částky, protože vlastně celá oprava byla opravou té závady, po odečtení ceny nového rozvodového řemene, a tímto žalovaný učinil kompenzační námitku, kdy započetl pohledávku žalobce na pohledávku žalovaného na náhradu škody.Anonymizovaný odstavec5. Podle § 118b odst. 1 o.s.ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.6. Podle § 1987 odst. 2 zákona č. 89/012 Sb., občanského zákoníku pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.7. Soud nejprve konstatuje, že se nezabýval kompenzační námitkou vznesenou žalovaným při jednání dne , datum, , a tudíž ani existencí jím tvrzené započítávané pohledávky na náhradu škody, a to z několika důvodů.8. Koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. se vztahuje na skutková tvrzení účastníků, která musí být uvedena a důkazy k nim zásadně označeny do skončení prvního jednání ve věci, a nevztahuje se na hmotněprávní námitky účastníků. I hmotněprávní námitka vznesená po koncentraci řízení však musí vycházet ze skutkových tvrzení, která byla uvedena do koncentrace řízení, případně která jsou výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 o.s.ř., s výjimkou tedy např. situace, kdy jde o pohledávku nově vzniklou po koncentraci řízení. Velký senát Nejvyššího soudu se zabýval přípustností hmotněprávních námitek v systému neúplné apelace a v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 (jímž bylo patrně překonáno rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018) uvedl, že: „Žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce, proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a o. s. ř.), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.“. Závěry v tomto rozsudku uvedené nepochybně dopadají i na koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř.9. Dalším důvodem, pro který soud ke kompenzační námitce nepřihlížel, je pak skutečnost, že žalovaný započítává pohledávku neurčitou (§ 1987 odst. 2 obč. zákoníku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, „lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o.z.)“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020, „při posuzování, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., musí soud vzít v úvahu i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena“. Obecně se za jistou a určitou považuje pohledávka, kterou lze co do základu výše snadno prokázat, tudíž zjistit, a není o ní tedy rozumných pochyb. Takové budou běžně např. pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, dlužníkem uznané pohledávky, pohledávky, k jejichž výkonu dlužník svolil v notářském zápise, případně pohledávky, které lze relativně snadno prokázat. Naopak nejistá či neurčitá pohledávka je pohledávka v případě, že existují pochybnosti o tom, zda vznikla, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem a zda je již splatná (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020). Za pohledávku nejistou tak může být považována například pohledávka na náhradu škody proti škůdci, který způsobil škodu, nicméně prozatím nelze zjistit nebo není zjištěno, v jaké výši. A o takovou pohledávku se jedná i v daném případě, kdy žalobce tvrdí porušení povinnosti žalobcem upozornit žalovaného na problémy s rozvodovým řemenem, což mělo vést ke vzni