Okresní soud v Blansku 11 C 23/2026-68 – Smlouva darovací

Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 96 773,16 Kč. V žalobě a následně k dotazu soudu u jednání dne , datum, žalobce uvedl, že on , jméno FO, byli vlastníky vozidla , jméno FO, , , jméno FO, . Žalobce nechal vozidlo opravit pro další technickou kontrolu v , částka, . Žalobce nechal odvézt auto do servisu do , adresa, k žalovanému, , částka, . Po pár dnech se dovolal na vrakoviště a někdo mu řekl „smůla, auto je prodaný“, a ani doklady mu nedali. Žalobce se domnívá, že vozidlo mělo hodnotu 55 000 Kč, proto požaduje tuto částku po žalovaném, který si vozidlo přivlastnil. Žalobci dále chodily exekuce na zákonné pojištění vozidla, kdy uhradil 35 137,84 Kč exekutorce a 6 635,32 Kč , právnická osoba, .2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že dotyčné auto , jméno FO, bylo přijato ke zvrakování , datum, , žalobci byl tento doklad o přijetí na vrakoviště předán včetně částka 1 500 Kč. Proč žalobce nezrušil zákonné pojištění na auto žalovaný neví.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Shodnými tvrzeními účastníků a také Potvrzením o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků je prokázáno, že žalovaný převzal ve své provozovně dne , datum, od žalobce vozidlo , jméno FO, , Anonymizováno, , SPZ, . Oba účastníci shodně uvedli, že žalovaný vyplatil žalobci částku 1 500 Kč. Z Karty Vozidla , Anonymizováno, vystavené , adresa, bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla byl od , datum, žalobce a u vozidla je evidován zánik v důsledku vyřazení vozidla z provozu dne , datum, . Žalobce soudu předložil II. upomínku o úhradu nedoplatku do garančního fondu ČKP z , datum, na částku 17 282 Kč na nepojištěné období , datum, do , datum, u vozidla RZ , SPZ, . , právnická osoba, sdělila dne , datum, žalobci, že vzala na vědomí výkon rozhodnutí srážkou z důchodu pro oprávněnou , právnická osoba, pod č.l. , spisová značka, pro pohledávku ve výši 16 947 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále soudu předložil fotografii modrého vozidla zaparkovaného na ulici, zřejmě tov. zn. , jméno FO, , datovanou 4. listopadu, z níž žádné podstatné skutečnosti nebyly zjištěny.4. Soud při jednání dne , datum, poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že doposud neoznačil žádné důkazy mimo jiné k prokázání tvrzení, že při předání předmětného vozidla na vrakoviště žalovaného bylo vozidlo v technickém stavu takovém, že byl motor nefunkční, a že mělo v době předání obvyklou cenu ve výši 55 000 Kč, a dále, že byla dohoda se žalovaným taková, že vozidlo bude čekat na náhradní motor, a že žalovaný žalobci nedal od vozidla žádné doklady. Žalobce dále přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nedoplnil svá tvrzení v tom směru, z jakého důvodu požaduje úhradu částek 35 137,84 Kč a 6 635,32 Kč po žalovaném, neoznačil žádné důkazy k tomu, že tyto částky uhradil, nedoplnil a neprokázal za jaké období, na jaké vozidlo, a z jakého důvodu měly být tyto částky uhrazeny a že je skutečně uhradil. Na všechny dotazy a poučení soudu reagoval tak, že nemůže nic dokázat, protože žádné doklady nemá, protože starostka obce je vyhnala z domu v Jaroměřicích a všechno se rozkradlo. Uváděl pouze, že je přece jasné, že při likvidaci vozidla se musí podepsat papír, že můžou zlikvidovat auto, je takový velký modrý, a ať to žalovaný doloží.5. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.6. Pokud jde o žalobcem požadovanou úhradu částky 55 000 Kč, žalobce tvrdil, že takovou hodnotu mělo jeho vozidlo , jméno FO, při předání žalovanému, a protože mu žalovaný vozidlo nevrátil, požaduje úhradu této částky. Po právní stránce by takový nárok byl zřejmě nárokem na náhradu škody ze smluvního ujednání, bylo-li by v řízení prokázáno, že žalovaný se zavázal pouze k uskladnění vozidla a nebyla dohodnuta jeho likvidace, příp. prodej (§ 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V daném případě však žalobce především neunesl důkazní břemeno o stavu a obvyklé ceně vozidla v době předání žalovanému (a tudíž o výši způsobené škody), a již jen z tohoto důvodu musela být v této části žaloba zamítnuta.7. Pokud jde o další žalobní nároky týkající se částek 35 137,84 Kč a 6 635,32 Kč, žalobce nejen neunesl důkazní břemeno ohledně toho, že tyto částky uhradil, ale ani nedoplnil tvrzení v tom směru, za jaké období, z jakého titulu a komu měly být hrazeny (jím předložené listiny se týkají jiné exekuce a jiných částek). Především ale v této části, pokud by se mělo jednat o úhradu zákonného pojistného, je dán nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného, kdy žalobce soudu nevysvětlil, z jakého důvodu by měl tyto částky žalovaný hradit, a ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 30/2024 Sb. (i předchozí úpravy z. č. 168/1999 Sb.) je osobou povinnou oznámit vyřazení z provozu vozidla bez zbytečného odkladu pojišťovně pojistník, tj. žalobce (§ 24).8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, náhradu nákladů řízení však nepožadoval.