Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které mu byly zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Dne , datum, podal žalovaný žádost o navýšení zápůjčky o částku , částka, , která byla žalovanému zaslána na účet téhož dne. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina a Poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas a neuhradil ničeho. Smlouva byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na stránkách www., Anonymizováno, .cz), na které si žalovaný nastavil dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši , částka, , která ke dni podání žaloby činila , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně i její zástupkyně omluvily a souhlasily s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o zápůjčce a Všeobecné obchodní podmínky, datované dnem , datum, ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF, který zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. V textu smlouvy je jako „věřitel“ uvedena žalobkyně a jako „klient“ žalovaný, přičemž dokument neobsahuje kvalifikovaný elektronický podpis a smlouva ve svém závěru obsahuje fotokopii podpisů dvou jednatelů žalobkyně a na místě podpisu žalovaného obsahuje pouze vytištěný text: „Klient: , Jméno žalovaného, (…) PIN kód: , Anonymizováno, “, přičemž není zřejmé, kdo tento text k textu smlouvy připojil. Z předloženého elektronického dokumentu tedy nevyplývá, že to byl právě žalovaný, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou. Žalobkyně ani nedoložila tvrzený způsob podepsání smlouvy (že zaslala PIN na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následně byl tento PIN odeslán zpět žalobkyni prostřednictvím SMS zprávy).5. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . se podává, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .6. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k uhrazení dlužné částky.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (odeslané doporučeně téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, do tří dnů.8. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.9. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena právě s žalovaným. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.11. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.12. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.13. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).14. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla předmětná smlouva o zápůjčce s žalovaným uzavřena. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.16. Žalobkyně však prokázala, že dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka , částka, a dne , datum, částka , částka, , na bankovní účet, jehož byl v té době žalovaný majitelem.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši , částka, , je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil ani zčásti, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem (výrok I.).19. Jelikož splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení do tří dnů předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací lístek), proto se pohledávka stala splatnou uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobkyní ve výzvě k zaplacení, tedy dne , datum, .20. Dnem , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (výrok I.).21. Další nároky uplatněné žalobkyní však soud posoudil jako nedůvodné, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy a nemohlo tak žalobkyni vzniknout právo na uhrazení smluvního úroku, proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).22. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesní úspěch žalobkyně a žalovaného byl téměř shodný (úspěch žalobkyně 52,68 % a úspěch žalovaného 47,32 %), proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.