107 C 3/2016-331 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 13.9.2016 ve spojení s vyjádřením doručeným soudu dne 5.11.2016 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 320 000 Kč z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu z důvodu protiprávního jednání žalovaného. Tvrdila, je vlastníkem domu [adresa], jež je součástí pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce]. Žalobkyně se společností [právnická osoba] uzavřela dne 15.8.2011 smlouvu o dílo spočívající v opravě, modernizaci a rekonstrukci předmětného domu. Na základě vystavených faktur uhradila částku 2 382 447 Kč. Na jaře 2012 zjistila, že do domu zatéká, dílo reklamovala. Žalovaný jakožto jednatel společnosti vady uznal, v červenci 2012 se dostavil pracovník uvedené společnosti k odstranění vad, k čemuž nedošlo. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek z nějž vyplynulo, že dílo vykazuje 10 závažných vad. K výzvě žalobkyně vady nebyly odstraněny. Následně se obrátila na příslušný Okresní soud a dále podala návrh na provedení exekuce, kdy exekutor konstatoval, že pohledávka žalobkyně je zcela nevymahatelná. Žalobkyně podala proti žalovanému trestní oznámení, které vyústilo v rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, kterým byl žalovaný uznán vinným trestným činem poškození věřitelky – žalobkyně, kdy mu byla mj. uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč, se zbytkem nároku byla odkázána na civilní řízení. Trestní rozsudek Okresního soudu v Berouně byl při veřejném zasedání o dovolání dne 29.9.2016 Krajským soudem v Praze potvrzen. Domnívala se, že škoda dosahuje vyššího rozsahu, kdy za provedení prací jí byly zaslány nabídky v rozmezí 700 000 Kč až 1 200 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 700 000 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 15.9.2016 žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby, její rozšíření o částku 231 829,58 Kč, kdy se domáhala po žalovaném zaplacení částky 551 829,58 Kč s příslušenstvím. Kdy tvrdila, že ze znaleckého posudku vyplynula minimální částka, za níž lze střechu opravit 931 829,58 Kč na místo žalobkyní původně odhadnutých 700 000 Kč, kdy částku 380 000 Kč bude vymáhat v rámci trestního rozsudku. 3. V doplnění tvrzení doručeným soudu dne 27.4.2017 žalobkyně tvrdila, že svůj nárok z titulu náhrady škody opírá o rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 30.6.2014, č.j. 6 C 41/2014-34 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3.12.2014, č.j. 29 Co 556/2014-85, kterými byl žalobkyni přiznán nárok na bezplatné odstranění vad spočívající v provedení prací na domě ve vlastnictví žalobkyně vůči společnosti [právnická osoba], žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil, že uvedená společnost nemůže svým povinnostem dostát, čímž úmyslně zmařil uspokojení žalobkyně, za což byl pravomocně odsouzen. Touto svou trestnou činností způsobil žalobkyni škodu představující náklady na provedení prací. V trestním řízení pak byla žalobkyni přiznána pouze část náhrady škody, která jí trestnou činností žalovaného vznikla. Dále tvrdila, že již v trestním řízení se domáhala přiznání náhrady škody ve vyšší výši, než jí byla přiznána s tím, že v tomto řízení jí byla přiznána škoda stanovená ve výši, která jí vznikla„ nejméně“. Ke stanovení jí vzniklé skutečné výše škody si nechala vypracovat Ing. [příjmení] znalecký posudek [číslo] ze dne 13.9.2016. 4. Podáním doručeným soudu dne 3.11.2017 žalobkyně požadovala rozšíření žaloby o částku 380 000 Kč na částku 931 829,58 Kč, kdy této částky se domáhala nejen z titulu trestní odpovědnosti žalovaného ale i z titulu porušení zákonné povinnosti stanovené v § 98 insolvenčního zákona, neboť v období od 18.3.2009 do 16.6.2015 byl jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] Tvrdila, že podáním ze dne 13.9.2017 se u Městského soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. [spisová značka] vedenému proti společnosti [právnická osoba] domáhala vydání předběžného opatření postupem podle § 100 insolvenčního zákona. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2017, č.j. [spisová značka] byla žalobkyni mimo jiné uložena povinnost podat proti žalovanému u Okresního soudu v Berouně žalobu na náhradu škody. 5. Podáním doručeným soudu dne 10.1.2019 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby, kdy se náhrady škody dožaduje nejen z titulu trestní odpovědnosti žalovaného, z titulu odpovědnosti žalovaného vyplývající z porušení povinnosti dle § 98 a 99 insolvenčního zákona, ale nově i z titulu vzniku ručení žalovaného za dluhy korporace dle § 68 insolvenčního zákona. Dále pak požadovala rozšíření žaloby o částku 50 000 Kč, kterou uhradila jako zálohu na náklady konkurzu. 6. Ve vyjádření k výzvě soudu ze dne 25.11.2019 žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že předmětný nárok opírá o porušení povinnosti žalovaného plynoucí z insolvenčních předpisů, když však způsobil škodu i porušením povinností stanovených mu jako jednateli společnosti s.r.o. a kdy svým jednáním se dostal do rozporu s trestním zákoníkem. 7. Ve vyjádření ze dne 24.8.2020 žalobkyně setrvala na svých žalobních návrzích. Domnívala se, že žalovaný svým jednáním jednak splnil podmínky pro určení ručení za závazky společnosti [právnická osoba], dle § 68 ZOK a kdy k uhrazení škod je povinen i z důvodu porušení své povinnosti k včasnému podání insolvenčního návrhu ve smyslu § 98 a 99 insolvenčního zákona. 8. Ve vyjádření ze dne měla žalobkyně za to, nárok z titulu náhrady škody vůči žalovanému ji vznikl z důvodu porušení prevenční povinnosti dle § 2900 O.Z., kterého se může dopustit i jednatel společnosti s ručením omezeným pokud svým zaviněným jednáním si nepočíná tak, jak to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Dále tvrdila, že již v roce 2013 disponovala pohledávkou na nepeněžité plnění vůči společnosti [právnická osoba] Přes toto povědomí žalovaný činil od roku 2014 cílené kroky k tomu, aby se nárok žalobkyně z tohoto titulu stal zcela nevymahatelným. Žalovaný soustavně neplnil svou povinnost zakládat do sbírky listiny OR účetní závěrky a uváděl klamavé a nepravdivé informace o ekonomické stavu ABP na webových stránkách této společnosti, od uplatnění nároku žalobkyní na jaře roku 2013 žalovaný jako jediný jednatel a společník společnosti kontinuálně vybíral veškeré platby přijaté na účet této společnosti, a to bezprostředně po jejich obdržení, poslední částku ve výši 172 000 Kč vybral z účtu bezprostředně po právní moci rozsudku, kterým byla společnosti uložena povinnost k nepeněžitému plnění, bezprostředně po právní moci rozsudku o uložení povinnosti k nepeněžitému plnění přestala jím vedená společnost vykonávat jakoukoli činnost, nevymáhal pohledávky společnosti, společnost a jednatelské oprávnění převedl na zcela nekontaktní osobu, tzv. bílého koně, zrušil rezervní fond a přesídlil společnost do virtuálního sídla, účetnictví fiktivně předal nové jednatelce, čímž znemožnil zjištění ekonomického stavu společnosti, což bylo důvodem pro zrušení původního trestního rozhodnutí. 9. Žalovaný ve svém vyjádření doručeným Okresnímu soudu v Berouně dne 13.10.2016 navrhl zamítnutí žaloby, když nárok žalobkyně neuznával. Tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. 1 T 40/2016-34 byl uznán vinným trestným činem dle ust. § 222 idst. 1 tr. Zákoníku a současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši 380 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.9.2016. Domníval se, že o nároku žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto citovaným rozsudkem, když rozsudek Okresního soudu v Berouně č.j. 6 C 41/2014-34 jednoznačně stanoví, jaké práce byla společnost [právnická osoba] provést, kdy z rozsahu těchto prací je nutno vycházet a nelze je rozšiřovat. Vyloučil, že by bylo nezbytné provádět i jiné práce. Dále se domníval, že pravomocným rozhodnutím v trestním řízení vznikla překážka věci pravomocně rozhodnuté. 10. V odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 11.1.2017, č.j. 107 C 3/2016-138, žalovaný opětovně navrhl zamítnutí žaloby. Dále tvrdil, že žádné vady na předmětném díle nikdy neuznal, a to ani dne 27.6.2012 Smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], která dílo realizovala, kdy žalovaný byl v roce 2012 byl jediným jednatelem a společníkem jmenované společnosti. Tvrdil, že mezi ním a žalobkyní nikdy žádný smluvní vztah nevznikl, zpochybnil, že je ve sporu pasivně legitimován. Připustil, že byl uznán vinným trestným činem dle § 222 odst. 1 tr. zákoníku a kdy na základě tohoto rozsudku zaplatil žalobkyni částku 380 000 Kč. Domníval se, že tato částka představuje celkovou cenu opravy. 11. V replice k vyjádření žalobkyně ze dne 25.4.2017 doručené soudu dne 10.5.2017 žalovaný poukázal, že nárok žalobkyní uplatňovaný není novým nárokem, ale je nárokem, který byl již uplatňován v přechozích soudních sporech. Jako nepravdivé označil tvrzení žalobkyně, že v rámci trestního řízení byla žalobkyně se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 12. Žalovaný