18 C 107/2021-74 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 55 464,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru [číslo] dne 17.1.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. Celkovou částku úvěru, včetně poplatku, ve výši 37 800 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 16 splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.5.2019. Žalovaný však na úvěr uhradil pouze 47 800 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 20 464,60 Kč, obchodní úrok ve výši 10,8% ročně z částky 35 000 Kč od 21.5.2020 a zákonný úrok z prodlení v kapitalizovaný do 20.5.2020 ve výši 4 418,81 Kč a nadále bšžící ve výši 9,75% od 21.5.2020 do zaplacení.. Na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 8. 9. 2018, kdy část závodu právní předchůdkyně žalobkyně přešla na společnost [právnická osoba], a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 8.7.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně tak před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba byla žalovanému doručena dne 11.7.2021 a předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 13.9.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17.1.2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok z úvěru a poplatek v souvislosti s úvěrem v celkové výši 37 800 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 82 800 Kč v 16 měsíčních splátkách po 5 175 Kč (Smlouva o úvěru ze dne 17.1.2018). Z platební bilance soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 47 800 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 17.1.2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je podnikatelem a podniká na základě živnostenského oprávnění, jeho příjem má činit 28 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 13 520 Kč, na stravu 3 500 Kč a ostatní výdaje mají činit 4 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má auto a nadstandardně vybavenou domácnost. Jeho trvalé bydliště je sice v [obec], ale v době, kdy žádal o úvěr, bydlel v [obec]. 6. Z výpisu z živnostenského rejstříku má soud za osvědčené, že žalovaný byl podnikatelem s oborem podnikání v obchodní činnosti. Z nájemní smlouvy ze dne 6.2.2017 má soud za osvědčené, že žalovanému svědčilo nájemní právo k bytu v [obec], nájemné činilo 13 520 Kč, s tím, že náklady na dodávku elektřiny a vody budou zúčtovány dle skutečných spotřeb. 7. Z faktur vystavených žalovaným pro své odběratele má soud za osvědčené, že žalvoaný měl vystavovat odběratelům faktury za své služby, jejich faktické dodání však ze smluv nevyplývá. Účet pro platby za služby je uveden účet vedený v [příjmení] [příjmení]. Z potvrzení o provedení platby vystavených [příjmení] [příjmení] má soud za prokázané, že tři platby v celkové výši 30 670 Kč za předložené faktury za období měsíce listopad a prosinec 2017 byly na tento účet skutečně uhrazeny, avšak že jde o účet třetí osoby od žalovaného odlišný. Úhrada zbývajících faktur doložena nebyla. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, vyplývá, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 18.12.2020 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítn