18 C 108/2021-44 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 66 100 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. 8 2017 dne 9.11.2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. Celkovou částku úvěru, včetně poplatku, ve výši 25 500 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 13 splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9.1.2019 Žalovaný však na úvěr uhradil pouze 12 950 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 4 256 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 144 Kč, neuhrazený poplatek za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 18 500 Kč, obchodní úrok ve výši 10,89 % ročně z částky 35 000 Kč od 21.5.2020 a zákonný úrok z prodlení v kapitalizovaný ve výši 5 364,63 Kč a nadále běžící ve výši 9 % od 21.5.2020 do zaplacení z částky 39 256 Kč Na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 8. 9. 2018, kdy část závodu právní předchůdkyně žalobkyně přešla na společnost [právnická osoba], a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 8.7.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba byla žalovanému doručena dne 9.7.2021 a předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 10.9.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9.11.2017 Smlouvu o úvěru č. 8 2017 na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok z úvěru a poplatek v souvislosti s úvěrem v celkové výši 25 550 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 60 550 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč (Smlouva o úvěru ze dne 9.11.2017). Z platební bilance soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 12 950 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 9.11.2017 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán u [jméno] [příjmení], se sídlem zaměstnavatele [obec]. Jeho mzda činí 11 710 Kč, a že si brigádně vydělá ještě 9 000 Kč. Dále uvedl, že za bydlení hradí 4 000 Kč, na stavu potřebuje 3 000 Kč na ostatní výdaje 1 000 Kč a na splátky předchozích úvěrů 3 500 Kč. Uvedl, že je ženatý a má jedno nezaopatřené dítě. 6. Z pracovní smlouvy ze dne 1.6.2015 ve spojení s výplatními páskami za měsíc červenec až září 2017 má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán jako výkupčí kovového odpadu na plný pracovní poměr a jeho čistá mzda činila 11 710 Kč Dohody o pracovní činnosti ze dne 7.4.2016 má soud za prokázané, že byla sjednána do 31.12.2016, tedy, že v době uzavření smlouvy již byla neúčinná. Z nájemní smlouvy ze dne 1.1.2015 má soud za osvědčené, že žalovanému svědčilo do 31.12.2015 nájemní právo k bytu v Králově Dvoře o velikosti 3+1, nájemné činilo 11 000 Kč, zda byla nájemní smlouva prodloužena z listin soudu předložených nevyplývá. Z pokladního příjmového dokladu ze de 25.10.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil panu [jméno] [příjmení] částku 4 000 Kč, když účel platby je označen nájemné bez bližšího určení předmětu nájmu. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, vyplývá, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 18.12.2020 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo dru