18 C 238/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na uvedenou půjčku uhradil pouze 5 160 Kč, když tuto částku započetla právní předchůdkyně žalobkyně na souhrnný poplatek. Žalovaný tak i nadále dlužil na úhradě půjčky na jistině 10 000 Kč a na souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku) 1 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na tuto společnost, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Následně tato postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil a žalobkyně proto požadovala též úrok z prodlení z neuhrazené jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 16 960 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 206,8 %. Půjčka byla splatná ke dni [datum]. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 5 160 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], resp. [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], a poštovního podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy půjčce [číslo] na [právnická osoba] S.a.r.l., která ji následně postoupila na žalobkyni (viz. smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přehledu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] (viz. přípis a podací arch z [datum]). 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] (viz. výzva a podací arch). 8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 16 960 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč a RPSN 206,8 %. Následně Smlouvami o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na úhradu půjčky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobce na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalovaný na tuto skutečnost, jakož ani na následující výzvu zaslanou mu žalobcem nijak nereagoval. 9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2007, dopadají na posuzovaný právní vztah o půjčce ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do [datum] (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 10. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 12. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo dne [datum] a následně dne [datum] je na daný vztah nutno aplikovat ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, podle nějž platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze co do části 4 840 Kč, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného o výši poplatku z úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. 14. V projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 10 000 Kč) a dále poplatek 6 960 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 206,8 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C [číslo]) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti od 1 do 5 let soud ze systému [obec] národní banky - [příjmení] – Systém časových řad ze dne [datum] zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů