18 C 260/2020-34 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20.4.2020 domáhala zaplacení částky 5 670 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku zavřel dne 14.12.2015 se [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, který se zavázal vrátit do 14.1.2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 170Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy dotazem z dostupných databází z ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB, poté mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Výše úvěru byla stanovena na částku 4 500 Kč, poplatek za jeho poskytnutí činil 1 170 Kč s tím, že splatnost obou částek byla dne 15.1.2016. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Uvedla, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 14.12.2015, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši 4 500 Kč, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného uvedený v záhlaví dokumentu. Splatnost úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 170 Kč, byla stanovena na 14.1.2016 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani elektronický podpis žalovaného. Soud byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu nelze zjisti ani datum vytvoření ani data jeho změn. Dokument dále obsahuje vlastnoruční podpis nad označením„ Věřitel – úvěrující“. 5. Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato dne 14.12.2015 poukázala na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru popsané v bodě 4. tohoto rozsudku částku 4 500 Kč. Z odpovědi [právnická osoba] na výzvu k součinnosti ze dne 19.1.2021 vyplývá, že předmětný účet je veden pro žalovaného. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.11.2019 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku z úvěru za žalovaným žalobkyni, když předtím nabyla tuto pohledávku od právní předchůdkyně žalobkyně, o čemž žalovaného písemně informovala. Z předžalobní výzvy ze dne 18.11.2019 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 14.12.2015 na účet žalovaného vedeného u [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o úvěru [číslo]. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Podpis žalovaného ke smlouvě není připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Prokázáno však bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 4 500 Kč. Na straně žalovaného se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 4 500 Kč, které je žalovaný povinen vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně post