18 C 292/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 6. 2020 domáhala po žalovaném úhrady částky 9 621,64 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného revolvingového úvěru. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 24. 8. 2017 Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, kdy sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. dni kalendářního měsíce, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 5% z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem částku 43 828 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 292/2020-10 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba], sídlem [adresa] [číslo] s výší úvěrového rámce 25 000 Kč, a to s výší měsíční splátky 5 % z dlužné částky na období jednoho roku. V úvěrové smlouvě žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je 20 000 Kč, že jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč a ostatní pravidelné výdaje částku 4 500 Kč, kdy však tato tvrzení ničím žalobkyni nepodložil. 6. Z platební bilance vedené žalobkyní a z vyjádření žalobkyně ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal z úvěrového rámce částku ve výši 43 828 Kč, a že uhradil částku 46 565 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě informací, které uvedl v úvěrové smlouvě, a rovněž na základě kontroly v registru [příjmení], doplňkových kontrol v interním blacklistu, v databázi zaměstnavatelů ARES, v katastru nemovitostí, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, kdy však tato tvrzení soudu ničím nepodložila. 7. Žalobkyně zaslala žalovanému Poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 3. 2020, Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 28. 4. 2020 a Výzvu k zaplacení dluhu ze dne 1. 6. 2020, kdy však nedoložila žádný doklad o tom, že by tyto žalovanému skutečně poslala. 8. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč, že žalovaný vyčerpal z tohoto rámce celkem 43 828 Kč a že celkem 46 565 Kč uhradil na pohledávku žalobkyně. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] u podúčtu [číslo] uzavřené mezi účastníky. 21. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z úvěrové smlouvy a z žalobních tvrzení žalobkyně má pak soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobkyni nějaké údaje, na základě nichž mohla žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji žalobkyně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje žalobkyně ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky. Ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale