18 C 321/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 5 200 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 9. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 440 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 4. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 25. 11. 2019. Žalobkyně se proto domáhala z úhrady částky 4 004,62 Kč na jistině, částky 1 195,38 Kč na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek, částky kapitalizovaného úroku ve výši 1 554,14 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 4 004,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 550,30 Kč a nadále běžícího ve výši 8,5% ročně z částky 4 004,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 9. 3. 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 4 440 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 3. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla však podepsaná pouze žalovanou, a to v souvislosti souhlasu s hotovostním inkasem splátek a nesouhlasu s poskytnutím pojištění [anonymizována dvě slova], kdy tato smlouva nebyla podepsaná žádným zprostředkovatelem právní předchůdkyně žalobkyně. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně do dne podání žaloby, tj. do 23. 7. 2020, částku 5 240 Kč. 6. Z Karty zákazníka zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 9. 3. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá hlavní státní podporu ve výši 3 800 Kč měsíčně, vedlejší státní podporu ve výši 12 568 Kč a další příjem ve výši 2 500 Kč. Žalovaná měla mít jedno nezaopatřené dítě. Žalovaná měla bydlet v nájmu, přičemž náklady na nájem a inkaso (včetně energií) měly činit 8 400 Kč, splátky předchozích úvěrů/zápůjček ve výši 840 Kč a náklady na živobytí (jídlo, oblečení, dorgerii, léky) 4 500 Kč. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 13. 12. 2019. 8. Z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění