4 C 143/2021-61 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované úhrady částky 2 978 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného revolvingového úvěru. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] kdy sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem částku 15 480 Kč, avšak uhradila pouze částku 14 232 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 29. 10. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 1 448 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně kromě dlužné částky 2 978 Kč požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 31,75 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 1 448 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 55,86 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 978 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do požadované částky ve výši 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení, neboť uvedenou částku uplatňovala z důvodu administrativního pochybení. 4. S ohledem na shora uvedené soud řízení co do částky 530 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9,94 Kč a s úrokem z prodlení z částky 530 Kč za období od 4. 2. 2021 do zaplacení v souladu s § 96 odst. 1-4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) zastavil tak, jak je uvedeno, ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Na výzvu soudu ze dne 16. 6. 2021, č.j. 4 C 143/2021-10, žalobkyně mj. uvedla, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalované, když uvedla, že vycházela z úvěrového rámci ve výši 20 000 Kč, měsíční splátky ve výši 800 Kč, čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně, z příjmu ostatního člena domácnosti žalované ve výši 22 000 Kč, měsíčních výdajů žalované na bydlení ve výši 8 000 Kč, ze životního minima na jednu osobu ve výši 3 400 Kč a dále z další splátky úvěru ve výši 4 873 Kč měsíčně. 6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 8. Z úvěrové smlouvy [číslo] včetně úvěrových podmínek, občanského průkazu žalované a dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2019 smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] s dohodnutou výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Smluvní strany si sjednaly úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, žalobkyně pak žalované poskytla částku ve výši 15 480 Kč. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je 25 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 22 000 Kč. Její zaměstnavatel je pak HaHotels Group. Dále uvedla, že je svobodná a nemá žádné děti. Bydlí v podnájmu. Žalovaná má střední vzdělání. 9. Z potvrzení banky bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet č. [bankovní účet] dne 9. 9. 2019 částku ve výši 15 480 Kč. 10. Z výpisu z účtu žalované (č. [bankovní účet]) za období červen až srpne 2019 má soud za prokázané, že žalované byla v průměru vyplacena měsíční mzda ve výši 23 000 Kč. V měsíci červnu byl konečný zůstatek na účtu kolem 200 Kč, v měsíci červenci byl zůstatek ve výši 5 400 Kč a v měsíci srpnu byl zůstatek na účtu záporný. 11. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nemá v dané databázi veden žádný závazek po splatnosti 12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná platí částku 4 873 Kč měsíčně na jiné úvěrové závazky. 13. Z platební bilance vedené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 15 480 Kč, a že uhradila částku 14 232 Kč. 14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 10. 2020 včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k jejímu uhrazení, a to do 14 dní od sepsání předmětné výzvy. Uvedená výzva pak byla odeslána žalované dne 30. 10. 2020. 15. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu ze dne 19. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby. 16. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalované částku 15 480 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo]. Na poskytnutou částku ze strany žalované byla uhrazena částka ve výši 14 232 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalované z jí uvedených tvrzení, dále vycházela z bankovního účtu žalované a také z registru SOLUS. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29. 10. 2020, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepisu výzvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobně. 17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho cel