4 C 221/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 150 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 5. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 2 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 7. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením z téhož dne. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 2 950 Kč. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 8 150 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 776,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 4 C 221/2021-14, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, nechť soudu předloží konkrétní listiny, ze kterých úvěruschopnost posuzovala a na které odkazuje v zákaznické kartě. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 3. 8. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to uvedla, že žalovaný v době uzavření výše uvedené smlouvy pracoval na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve [právnická osoba] s. r. o. a jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku 17 000 Kč, jako ostatní příjmy uvedl částku 3 800 Kč. Dále uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u [příjmení] [jméno]. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Upozornila rovněž na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani sama žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů žalované, neboť uvedené dokumenty předkládá žalovaný pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není. 6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 7. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 21. 5. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. 8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý a žije v nájmu. Má jedno nezaopatřené dítě. Žije v samostatné domácnosti. Dále je zde uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve [právnická osoba] s. r. o. Jeho čistá měsíční mzda činní 17 000 Kč a další příjmy tvoří částku 3 800 Kč. Dále uvedl, že na nájem hradí 4 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 8 000 Kč měsíčně a splátka dalšího úvěru 1 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak představují částku 13 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá další půjčku ani úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedené skutečnosti pak měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní a nájemní smlouvy, výplatních pásek a složenek. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, žije v nájmu v samostatné domácnosti a má jedno nezaopatřené dítě. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve [právnická osoba] s. r. o., jeho čistá měsíční mzda činní 17 000 Kč a další příjmy jsou ve výši 3 800 Kč. Dále uvedl, že na nájem hradí 4 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 8 000 Kč měsíčně a že splácí další úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně. Jako celkové výdaje uvedl žalovaný částku 13 000 Kč. Žalovaný rovněž sdělil, že nemá další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován