4 C 44/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 055 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 23. 12. 2019 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, ID žádosti [číslo], a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný vyplnil požadované údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti a na internetových stránkách se objevil text smlouvy. Smlouva byla uzavřena po zadání podpisového SMS kódu a žalovanému zaslána na e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl v žádosti. Identita žalovaného byla ověřena v případě bezhotovostního úvěru tak, že žalovaný zaslal 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Následně žalobkyně poskytla dne 23. 12. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný využil další služby žalobkyně, je povinen uhradit poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení splatnosti„ korunový odklad“ v celkové výši 494 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vyúčtovala mu žalobkyně účelně vynaložené náklady, a to dne 30. 3. 2020 ve výši 100 Kč. Žalovaný však žalobkyni stále dluží částku ve výši 6 055 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti – korunový odklad ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně požaduje z dlužné částky kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 160,11 Kč od 6. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 055 Kč od 3. 3. 2021 až do zaplacení. 2. Na výzvu soudu ze dne 7. 6. 2021, č.j. 4 C 44/2021-10, ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného mj. uvedla, že vycházela z údajů od žalovaného, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 21 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 26 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 6 700 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 6. Žalobkyně a žalovaný dne 23. 12. 2019 uzavřeli Smlouvu o úvěru s ID žádosti [číslo] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, přičemž k podpisu smlouvy žalovaným došlo zadáním žalobkyní vygenerovaného SMS kódu, respektive úhradou 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru (viz Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, opis výpisu o proplacení smlouvy). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] poté, co ověřila jeho totožnost na základě zaslání výpisu z bankovního účtu žalovaného (viz Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Kopie internetové stránky [webová adresa] ohledně osobního účtu žalovaného, kopie občanského průkazu žalovaného a výpis čerpání). Žalobkyně vycházela při posuzování úvěryschopnosti z údajů od žalovaného a dále žalovaného lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR (viz pristscreen ze systému žalobkyně, kontrola ISIR, kontrola CRIBIS, výpis z registru SOLUS, úvěrová zpráva). Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, když dne 21. 2. 2020 uhradil na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč, přičemž za takovéto prodloužení splatnosti žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatek ve výši 495 Kč (viz str. 11 Úvěrové smlouvy ze dne 23. 12. 2019, Sazebník poplatků platný od 8. 4. 2018, Výpis čerpání, splátek a úhrad, Výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně a žalova-ný si sjednali pro případ, že žalovaný nezaplatí úvěr ve stanovené době splatnosti smluvní pokutu ve výši 3% z jistiny úvěru (viz Úvěrová smlouva ze dne 23. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník poplatků platný od 8. 4. 2018). Žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, úrok z prodlení ve výši 160,11 Kč, poskytnutí jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatek za prodloužení splátek ve výši 495 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč (viz Výpis čerpání, splátek a úhrad). Vzhledem k tomu, že žalovaný peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu nejpozději do 30 dnů (viz Předžalobní výzva k plnění ze dne 6. 11. 2020, vč. Kopie poštovního podacího archu ze dne 9. 11. 2020). 7. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy, a že žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, které ji sám poskytl a dále jej lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. 8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví