6 C 19/2020-192 — Okresní soud v Berouně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 45.394 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené mu při výkonu veřejné moci a dále zaplacení částky ve výši 120.000 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Tvrdil tak, že na podkladě usnesení Krajského ředitelství Policie ČR, Územního odboru [obec], Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 14. 2. 2017 [číslo jednací] bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 196 odst. 1 trestního zákoníku, které skončilo až pravomocným zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 4. 2019 pod č.j. 1 T 77/2017-415. V průběhu trestního řízení se žalobce aktivně hájil, svou vinu popíral a využil zákonné možnosti v rámci svého práva na obhajobu. V souvislosti s tím mu pak vznikl dluh na mimosmluvních nákladech obhajoby v celkové výši 45.394 Kč, jež mu byly vyúčtovány advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dne 9. 5. 2019. Současně pak žalobce v souvislosti se svým trestním stíháním uplatnil též nárok na přiměřené peněžité zadostiučinění ve výši 120.000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu, již dle jeho názoru nelze nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Odkázal současně na judikaturu, jež se posuzování těchto nároků zabývá, přičemž svůj případ porovnal též s údaji zveřejněnými na internetových stránkách žalované, vycházeje z nejbližšího obdobného případu, v němž se rovněž jednalo o nemedializované stíhání za trestný čin proti rodině a dětem (kategorie„ ostatní“), s dopady do profesního, rodinného a osobního života stíhané osoby, jež nebyla příslušníkem bezpečnostního sboru, ani osobou veřejně činnou či známou, bez podílu poškozeného a bez pravomocného odsouzení (k němuž naopak v případě žalobce došlo, což dle jeho přesvědčení zvyšuje jeho nemajetkovou újmu). Vznik nemajetkové újmy pak žalobce s ohledem na povahu trestní věci a délku trestního stíhání spatřoval v dehonestaci svého jména a dobré pověsti v místě svého bydliště i u svých blízkých – rodinných příslušníků i známých, a to zejména po pravomocném odsuzujícím rozsudku z února 2018 (tento rozsudek byl posléze zrušen Nejvyšším soudem), v časové zátěži v souvislosti s vedenými procesními úkony a jednáními a v souvislosti se svou obhajobou, která jej nenapravitelně ochuzovala o možnost péče o staré rodiče a vlastní rodinu, dále v narušení jeho soukromého, zejména pak rodinného, života a psychiky, a to vlivem nejistoty a obav z hrozícího nezákonného trestněprávního postihu včetně nucené úhrady dlužného výživného, a tím i zásahu do rodinného rozpočtu, a ze ztráty zaměstnání v důsledku záznamu v trestním rejstříku, které se přenesly dále i na celou rodinu žalobce. Zhruba půl roku trvající pravomocné podmíněné odsouzení pak u žalobce kromě shora uvedeného výrazného vlivu na psychiku a dopadů do jeho rodinné, sociální i profesní sféry vedlo k pocitu nespravedlnosti a v narušení důvěry v řádný chod státu. Žalobce následně uplatnil tyto své nároky dopisem ze dne 1. 7. 2019 u žalované, která jeho převzetí potvrdila akceptačním dopisem ze dne 2. 7. 2019, aniž by škodu žalobci v zákonné šestiměsíční lhůtě, uplynuvší dnem 1. 1. 2020 nahradila. Žalobce se proto rozhodl své nároky vymáhat soudní cestou, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení, jdoucími ode dne 2. 1. 2020 do zaplacení. 2. V průběhu řízení pak žalobce doplnil, že v minulosti nebyl pravomocně odsouzen a že ve vztahu k požadované výši přiměřené peněžité satisfakce vycházel z přehledu (komparativní tabulky) vedeného žalovanou, v němž vyhledal spisové značky rozhodnutí použitelných analogicky pro hodnocení tohoto případu, byť nebylo možné stanovit konkrétní shodné či odlišné znaky (rozhodnutí nejsou žalovanou zveřejňována). Jedná se tak o řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 293/2013, 12 Co 343/2011 a 23 Co 403/2010, v nichž bylo přiznáno odškodné v částkách 3.846 Kč, 4.000 Kč a 10.000 Kč měsíčně (v posledně uvedené věci byl poškozeným policista, což se odrazilo i ve výši přiznaného nároku). Dále pak specifikoval uplatněný nárok na náhradu škody, spočívající v nákladech obhajoby v trestním řízení u Okresního soudu v Berouně ve věci sp. zn. 1 T 77/2017, tak, že mu bylo jeho obhájcem účtováno celkem 16 úkonů právní služby podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tarifní hodnotě 1.000 Kč za jeden úkon, a to za převzetí a přípravu zastoupení (12. 10. 2017), účast na hlavním líčení dne 6. 11. 2017, porada s klientem přesahující 1 hodinu (6. 12. 2017), účast na hlavním líčení dne 7. 12. 2017 – 2 úkony, sepis odvolání (27. 12. 2017), porada s klientem přesahující 1 hodinu (6. 2. 2018), účast na veřejném zasedání dne 7. 2. 2018 – 2 úkony, sepis dovolání (9. 3. 2018), účast na hlavním líčení dne 17. 9. 2018, porada s klientem přesahující 1 hodinu (7. 10. 2018), účast na hlavním líčení dne 8. 10. 2018, vyjádření k odvolání (23. 1. 2019), porada s klientem přesahující 1 hodinu (31. 3. 2019) a účast na hlavním líčení dne 1. 4. 2019. K tomu pak byla připočtena paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za stejný počet úkonů po 300 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za celkem šest cest k jednání před soudem a zpět, a to vždy v trvání 4 hodin; za každou cestu účtováno 800 Kč, jakož i náhrada cestovních výdajů vynaložených v souvislosti s účastí obhájce na úkonech mimo jeho sídlo za použití služebního vozidla a vyhlášky č. 440/2016 Sb. v částkách 4x 2.046 Kč a 1x 1.686 Kč. Celková částka 37.516 Kč pak byla navýšena o 21 % DPH na celkových 45.394 Kč. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že v rámci předběžného projednání nárok žalobce částečně uznala co do částky 12.000 Kč a že po podání žaloby ukončila toto předběžné projednání, kdy nároku na náhradu majetkové škody pro nedostatek součinnosti ze strany žalobce stran doložení vzniku škody a její výše nevyhověla s tím, že odkaz na vyúčtování mimosmluvních úkonů advokáta nedokládá existenci dluhu žalobce vůči jeho obhájci, a u nemajetkové újmy posoudila jako dostačující formu kompenzace omluvu a přiznání peněžitého zadostiučinění v uvedené částce 12.000 Kč. Průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci k uplatnění nároku žalobcem jeho podáním ze dne 1. 7. 2019 pak považovala za nesporné. Ve vztahu k uplatňované náhradě nemajetkové újmy pak žalovaná vycházela z povahy předmětné trestní věci s tím, že se jednalo o stíhání za málo závažný trestný čin, za který hrozila nízká trestní sankce, dále že vliv délky trestního řízení na vznik této újmy byl přiměřený a že pravomocné podmíněné odsouzení žalobce na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo napraveno až rozhodnutím dovolacího soudu. Poukázala pak i na to, že žalobce již byl v minulosti pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, který byl spíše způsobilý ovlivnit dobré jméno a pověst žalobce – dle svých záznamů se jednalo o řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a o maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Za vydání nezákonného rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a s přihlédnutím k míře zásahu do jeho osobnostních práv mu přiznala zadostiučinění formou peněžité satisfakce, již považuje za dostačující, přičemž žalobcem odkazovaná rozhodnutí nepovažuje za srovnatelná s předmětnou věcí vzhledem ke skutkové i právní odlišnosti. Navrhovala proto žalobu zamítnout. 4. V průběhu řízení pak žalobce vzal podanou žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 12.000 Kč na uplatňovaném nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poté, co žalovaná tuto částku uhradila dne 2. 6. 2020 na jeho účet. Soud pak na základě uvedeného svým pravomocným usnesením ze dne 30. 11. 2020 č.j. 6 C 19/2020-55 řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí žaloby částečně zastavil. 5. Soud pak ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 77/2017 v trestní věci vedené proti žalobci ve spojení s výpisem ze svého informačního systému (přehledu vydaných rozhodnutí) tak v prvé řadě zjistil, že nejprve bylo usnesením policie ČR, krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 14. 2. 2017 pod [číslo jednací] zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy. Trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Berouně dne 7. 12. 2017 pod č.j. 1 T 77/2017-155 byl žalobce následně uznán vinným ze spáchání uvedeného přečinu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání dvou let a dále přiměřená povinnost k úhradě dlužného výživného v průběhu lhůty podmíněného odsouzení. Plnou mocí ze dne