9 C 308/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 132 053,41 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen,,právní předchůdkyně‘‘) uzavřela se žalovaným dne 22. 10. 2015 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách po společně se sjednanou úrokovou sazbou 20,40 % ročně, kdy splátky činily částku 3 441,50 Kč. Žalovaný však byl v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a dluh se tak stal ke dni 21. 6. 2019 splatným. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 132 053,41 Kč byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 6. 2020. Dluh žalovaného ve výši 132 053,41 Kč se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 114 119,17 Kč, dlužných smluvních poplatků ve výši 1 683 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 6 795,89 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 120,65 Kč a žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 114 119,17 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2020, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 22. 10. 2015, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2013 bylo zjištěno, že uzavřenou smlouvou o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v celkové výši 3 441,50 Kč, kdy součástí splátky byla i úhrada pojištění ve výši 261 Kč, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2015. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč. Účastníci si smlouvu sjednali roční úrokovou sazbu ve výši 20,40 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 305 779,23 Kč. 6. Ze žádosti o úvěr ze dne 20. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný o právní předchůdkyně žalobkyně žádal o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč. V žádosti uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v pronajatém domě/bytě. Od 1. 6. 2015 je zaměstnán s pracovním poměrem na dobu neurčitou s čistým průměrným měsíčním příjmem 11 710 Kč. Celkový čistý příjem domácnosti uvedl částkou 35 000 Kč, počet zdrojů příjmu uvedl 1. Uvedl rovněž, že mu nejsou uskutečňována srážky ze mzdy a nehradí jiné měsíční plátky, u ostatních životních nákladů uvedl 0 Kč. 7. Z potvrzení o příjmu ze dne 20. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 1. 6. 2015 jako výkupčí surovin u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], obchodní činnost – nakládání s odpady, s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 4 měsíce ve výši 11 710 Kč. 8. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 10. 2015 čerpal celý úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 138 831,64 Kč. 9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21. 6. 2019 zesplatnila v celém rozsahu, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, protokolu u předání smluv a potvrzení ze dne 17. 6. 2020, seznamu postoupených pohledávek a dohody ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. 12. Z výzvy k uhrazení závazku ze dne 29. 6. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný postupně splatil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 138 831,64 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 6. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, o čemž byl žalovaný informován dne 25. 6. 2020 a byl opětovně vyzván k úhradě dluhu dne 29. 6. 2020. 14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. 18. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná ž