18 C 283/2021-24 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 8 510 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 28.12.2007 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.1.2009. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 14.7.2009. Žalobkyně se proto domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši 5 017,69 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 3 492,31 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 493,30 Kč a nadále běžícího v zákonné výši od 19.12.2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6.1.2021. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] dne 28.12.2007, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 6 960 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 28.12.2007, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 8 450 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího lístku ze dne 1. 2.2021. 7. Z výzvy k plnění ze dne 29.7.2021 a podacího lístku ze dne 30.7.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti. 8. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2007, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 9. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 10. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 12. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 18.12.2020, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Soud nejprve ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zastavil řízení v rozsahu, v němž vzala žalobkyně svým podáním ze dne 15.12.2021 zpět (výrok I.). 14. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou jí žalovaný nárok, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. 16. V projednávaném případě měla žalovaná a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaná měla v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 10 000 Kč) a dále poplatek 6 960 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 206,8 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 17. Sama žalobkyně ve svém podání z 15.12.2021 uvedla, že běžná úroková míra půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti od 1 roku do 5 let vyplývající ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad v prosinci 2007 činila 15,13 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 206,8 % ročně pak je více než 13 krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že však v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k