11 C 102/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 6. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši 34 471 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry uzavřela s žalovaným dne 9. 12. 2020 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne 9. 12. 2020, a to na jeho účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem ve výši 109,94% ročně, a to v 9 měsíčních splátkách po 3 470 Kč, počínaje měsícem leden 2021. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a dále na základě provedeného vnitřního scoringu – hodnocení klienta. V souvislosti se smlouvou žalovaný požádal o využití marketingové akce, čímž došlo ke snížení prvních dvou splátek na jednu polovinu, čímž došlo i k ponížená zápůjční úrokové sazby na nominální hodnotu ve výši 90,42% ročně. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, v důsledku čehož došlo ke dni 16. 5. 2021 k automatickému zesplatnění úvěru. Do tohoto data žalovaný uhradil celkem 1 splátku ve výši 3 470 Kč. Žalobkyně po žalovaném proto požadovala dlužnou jistinu ve výši 19 642,83 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 503 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90,42 % ročně od 18. 5. 2021 z jistiny a úhradu pojištění. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému dne 17. 10. 2023. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byla podle § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má povolení České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry. 6. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] kopie občanského průkazu včetně souhlasu žalovaného s jeho kopírováním a uchováváním soud zjistil, že žalovaný podepsal tento návrh dne 9. 12. 2020 a požádal jím o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, s tím, že se zavázal žalobkyni vrátit částku 30 222 Kč ve 9 měsíčních splátkách po 3 470 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to z části B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovaným a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a žalovaný jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnil. Návrh smlouvy byl žalobkyní akceptován dne 10. 12. 2020. Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení o schválení úvěru, dodejka a splátkový kalendář). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty i informace o spotřebitelském úvěru (viz informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a předsmluvní formulář). 7. Podle výpisu záznamů z registru SOLUS a z ověření v registru NRKI žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když v registru NRKI nebylo žalovanému přiděleno žádné CBS skóre s kódem příznaku, tj. klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti, v registru SOLUS nebyly u žalovaného evidovány žádné údaje. 8. Z listiny hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl svobodný, měl mít příjem 18 000 Kč ze zaměstnání, výdaje byli uvedeny jako životní minimum 3 860 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení měly činit 2 603 Kč měsíčně. Forma bydlení nebyla uvedena. Výdaje měly celkově činit 6 463 Kč. Volné zdroje měly činit částku 10 537 Kč. 9. Z částečných výpisů z banky bylo prokázáno, že od zaměstnavatele žalovaného přišlo na účet žalovaného v měsíci říjnu 17 332 Kč a v měsíci listopadu 19 542 Kč. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 9. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. 11. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, a že na této kartě mimo jiné vedla záznamy o provedených platbách žalovaného na úvěr. Z evidence pak vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 3 470 Kč. 12. Z výzev k zaplacení vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek. 13. Oznámením ze dne 16. 5. 2021 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě celého dluhu do 10 dnů od data odeslání. 14. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 5. 2023 spolu s plnou mocí a podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu a oznámila mu, že ke dni 16. 5. 2021 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně současně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení jeho závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. 15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaný podal u žalobkyně návrh smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, který žalobkyně odsouhlasila. Žalobkyně následně vyplatila žalovanému na dohodnutý účet částku 20 000 Kč. Žalovaný svůj dluh postupně splácel, a žalobkyni uhradil celkem částku 3 470 Kč. Žalobkyně poté s odkazem na prodlení žalovaného se splátkami zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. 16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Soud na posuzovaný případ aplikoval rovněž § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském