18 C 19/2023-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21.11.2022 domáhala po žalovaném úhrady částky 12 568 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalovaný však uhradil na svůj dluh pouze 1 302 Kč. Splatnost pohledávky nastala ke dni 5.11.2022, s tím, že úrok z prodlení požaduje ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. ode dne 6.11.2022. 2. Žalovaný ve svém odporu k platebnímu rozkazu uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Připustil, že mu žalobkyně poskytla bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Zdůraznil, že zápůjčka byla poskytována v rámci marketingové akce jako půjčka bez poplatku. Dále uvedl, že na poskytnutou zápůjčku žalobkyni uhradil částku 6 500 Kč, s tím, že si je vědom, že má žalobkyni ještě vrátit částku 3 500 Kč, a navrhoval, že tuto uhradí ve splátkách po 500 Kč. Žalovaný rovněž poukazoval na neplatnost smlouvy o zápůjčce z důvodu nedostatečného prověřování jeho úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky a rovněž neúměrnou výši RPSN z poskytnuté zápůjčky, když tato činila 2 969% ročně. 3. Právní zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den 21.3.2023 omluvil, k obsahu odporu včetně tvrzeného rozsahu úhrady žalovaným a prověřování úvěruschopnosti žalovaného se nevyjádřil Zároveň výslovně souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 ods.t 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5.8.2022 vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 0 %. Žalovaný se zavázal žalobkyni do 6.9.2022 (nikoliv do 5.11.2022 jak tvrdila žalobkyně) vrátit poskytnutou částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 0 Kč, za předpokladu, že zápůjčku vrátí do sjednaného dne, pokud by tak neučinil, měl poplatek činit 3 250 Kč. V citované smlouvě je i označení bankovního účtu, na nějž měla být zápůjčka žalobkyní žalovanému poskytnuta. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalovaného je připojeno datum 5.8.2022 19:23:44 a PIN kód [číslo] a u věřitele je připojeno datum 7.8.2022 a vlastnoruční podpisy jednatelů žalobkyně, kdo a kdy tyto údaje na smlouvu připojil, není zjevné. Smlouva o zápůjčce předložená soudu v elektronické podobě je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen až dne 7.8.2022 v 11:58:38. Dokument neobsahuje žádný elektronický podpis. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poukázala částku 10 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 7.8.2022 a současně že žalovaný na bankovní účet žalobkyně uhradil dne 5.8.2022 částku ve výši 1 Kč. Shodné skutečnosti pak vyplývají i z výpisu transakcí provedených na běžném účtu žalovaného. 7. Z upomínky ze dne 12.11.2022 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky, avšak soudu nebyl předložen žádný doklad o odeslání předložené upomínky či doklad o jejím doručení. 8. Z výpisu transakcí na běžném účtu žalovaného vedeném u [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 6.9.2022 částku 3 250 Kč a dne 7.10.2022 rovněž částku 3 250 Kč, a to na její účet uvedený v upomínce ze dne 12.11.2022. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 22. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně u