18 C 211/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 9. 2021 ve spojení s jejím doplněním ze dne 11. 9. 2023 domáhala zaplacení částky 68 824,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 29. 1. 2019 se společností [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr, který se zavázala vrátit do 29. 12. 2022. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet č. [bankovní účet]. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy dotazem z dostupných databází z ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, CRKI a EUCB a současně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované, poté byl žalované zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Za dobu trvání úvěru žalovaná načerpala finanční prostředky v celkové výši 220 891 Kč a před postoupení pohledávky právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku ve výši 292 564,18 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, kdy toto bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak po žalované požaduje částku ve výši 68 824,50 Kč sestávající se z jistiny ve výši 54 971,92 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 500 Kč a z úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 13 352,58 Kč dle úvěrových podmínek. Žalovaná po postoupení pohledávky již ničeho neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána před podáním žaloby. Nakonec žalobkyně uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr (tzv. Loan application info) a obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, který bude žalované poskytnut bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený v žádosti o úvěr, tj. bankovní účet č. [bankovní účet] Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání úvěru s tím, že se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit poplatek za čerpání ve výši 12,50 % z částky každého čerpání úvěru. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis ani elektronický podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soudu byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že dokument vznikl dne 29. 1. 2019 v 14:18:08. K uvedenému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. 5. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že před poskytnutím revolvingového úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalované. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 1. 2019, ze dne 31. 1. 2019, ze dne 14. 5. 2019, ze dne 29. 6. 2019, ze dne 8. 8. 2019, ze dne 5. 9. 2019, ze dne 1. 12. 2019, ze dne 8. 7. 2020, ze dne 20. 12. 2020, ze dne 28. 12. 2020, ze dne 28. 12. 2020, ze dne 18. 1. 2021, ze dne 2. 4. 2021, ze dne 27. 6. 2021, ze dne 27. 6. 2021, ze dne 2. 7. 2021, ze dne 2. 7. 2021, ze dne 7. 7. 2021, ze dne 11. 7. 2021, ze dne 11. 7. 2021, ze dne 27. 7. 2021, ze dne 28. 7. 2021, ze dne 3. 8. 2021, ze dne 9. 8. 2021, ze dne 24. 8. 2021, ze dne 27. 8. 2021, ze dne 15. 9. 2021, ze dne 21. 9. 2021, ze dne 19. 10. 2021, ze dne 3. 1. 2022, ze dne 4. 3. 2022, ze dne 4. 4. 2022, ze dne 9. 6. 2022 a ze dne 7. 7. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně se spojení s výpisem z platební bilance žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet shodný s účtem uvedeným v bodě 4. tohoto rozsudku postupně částku v celkové výši 220 891 Kč, a to vždy pod variabilním symbolem [číslo], a zároveň že žalovaná na úvěr uhradila částku v celkové výši 294 181,71 Kč. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, jejího dodatku, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2023, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěru za žalovanou na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala a zároveň jí vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 1. 2023, podací lístek ze dne 18. 1. 2023). 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala postupně na účet žalované peněžní prostředky v celkové výši 220 891 Kč a žalovaná na svůj dluh uhradila dle platební bilance částku v celkové výši 294 181,71 Kč. V řízení nebyl prokázán obsah smluvních ujednání mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, tj. obsah úvěrové smlouvy a smluvní podmínky. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87