18 C 374/2022-39 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 74 737 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21.9.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 35 860 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 770 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28.3.2022. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14.11.2021. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze 4 770 Kč, po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě 1 000 Kč. Žalobkyně se proto domáhala úhrady částky 74 737 Kč, a to složené z částky 48 219 Kč na jistině, částky 26 518 Kč na dlužném poplatku, částky kapitalizovaného úroku ve výši 2 931,55 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 48 219 Kč od 17.3.2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 047,42 Kč a nadále běžícího ve výši 8,5% ročně z částky 48 219 Kč od 17.3.2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 7.1.2022. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná u jednání soudu uvedla, že si je vědoma, že půjčku od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, a že tuto neuhradila. K výslovnému uznání závazku ze strany žalované však nedošlo. Uvedla, že smlouvu uzavírala v době, kdy bylo její podnikání (hostinská činnost) v důsledku kovidových restrikcí značně omezeno, resp. zcela zastaveno, proto byla ve finanční nouzi. Půjčku sjednávala ve vozidle zprostředkovatelky, která vyplňovala nějaké listiny. Původně chtěla půjčit více, ale bylo jí řečeno, že může dostat jen 50 000 Kč. Rovněž uvedla, že se snažila dohodnout o splacení dluhu, avšak neúspěšně, neboť jí nabízená splátka 1 000 Kč nebyla akceptována a pak již obdržela až žalobu. Rovněž uvedla, že v té době měla více půjček. Žádala, aby jí soud umožnil dlužnou částku splácet, shodně jako splácí dluh dalšímu věřiteli. 3. Žalobkyně se k jednání ve věci samé, k němuž byla řádně předvolána, omluvila a výslovně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 21.9.2020, na základě které byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 35 860 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 85 860 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 770 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21.9.2020, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná na úvěr do podání žaloby uhradila částku 5 770 Kč (když žalovaná zároveň uvedla, že není schopna prokázat, že by uhradila více). 5. Z Karty zákazníka zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 21.9.2020 má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. V kartě je zaznamenáno, že žalovaná uvedla, že je rozvedená a bydlí v nájmu. Její příjmy plynou z podnikání v oboru hostinská činnost. Měla uvést, že její příjem je 92 000 Kč, náklady na bydlení činí 10 000 Kč, osobní náklady činí 8 000 Kč, další náklady na dopravu, telefon apod. činí 10 000 Kč a na spoření či pojištění hradí 3 000 Kč. Dle karty klienta měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici nájemní smlouvu, výpis z živnostenského rejstříku a daňové přiznání žalované. K uvedené listině žalovaná uvedla, že ji nevyplňovala a výslovně popřela, že by uváděla, že její příjem činí 92 000 Kč měsíčně, když v roce 2020 byl její příjem poznamenám uzavřením provozoven v důsledku koronavirových opatření. Rovněž uvedla, že výše nákladů na bydlení činila 18 000 Kč (tj. nájem, služby spojené s nájmem a náklady na spotřebu energií). 6. Žalobkyně předložila listiny, jimiž mělo dojít ok ověření údajů zachycených v kartě zákazníka. Z výpisu z živnostenského rejstříku má soud za osvědčené, že žalovaná doložila, že má oprávnění k podnikatelské činnosti. Z částečného daňového přiznání k dani z příjmu žalované za rok 2019 má soud za osvědčené, že hrubý příjem žalované před zdaněním v roce 2019 činil 279 075 K a po úhradě daně 244 830 Kč. Čistý měsíční příjem žalované po zdanění činil 20 402 Kč měsíčně. Soud v této souvislosti pomíjí, že z této částky byla žalovaná ještě povinna hradit zákonné zdravotní a sociální pojištění, které není daňovým nákladem. Z částečné kopie nájemní smlouvy má soud za osvědčené, že žalovaná byla nájemcem bytu o velikosti 4+kk v [obec]. Výše nájmu, výše nákladů na služby a pod však z částečné kopie nelze zjistit. Z částečných přehledů plateb na účet vedený na jméno [příjmení] [jméno] (pronajímatele) má soud za osvědčené, že žalovaná na jeho účet hradila částky v různé výši, a to i v několika platbách v průběhu měsíce. 7. Z přípisu ze dne 22.9.2020 má soud za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr schválila a žalované zaslala splátkový kalendář. Zároveň jí zřídila uživatelský účet na svém webovém rozhraní. 8. Z výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před zesplatněním ze dne 1. 10. 2021 má soud za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně vypracovala pro žalovanou uvedenou výzvu, zda však byla odeslána či doručena žalované, nebylo v řízení prokázáno. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 14. 11. 2021 má soud za osvědčené, že úvěr byl zesplatněn, avšak zda bylo toto oznámení odesláno a doručeno žalované nebylo žalobkyní v řízení prokázáno. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 3.2.2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 4.2.2020. 10. Z výzvy k plnění ze dne 22.7.2022 a podacího lístku ze dne 22.7.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podn