9 C 121/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 318 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. rozsudku. Uvedla, že dne 19. 12. 2022 se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že část poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč poukázala dne 20. 12. 2022 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč z poskytnutého úvěru zaslala na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru, tj. částku ve výši 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20. 1. 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho schopnost úvěr splácet, a to podle informací sdělených žalovaným a dále lustrací v centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi registru CRIF – Registru platebních informací. Informace sdělené žalovaným si žalobkyně telefonicky ověřovala. Uvedla, že jeho průměrný měsíční příjem činil cca 19 567 Kč, měl negativní výpis z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů na bydlení a životního minima, přičemž dospěla k závěru, že bonita žalovaného je dostačující. Žalovaný však neplnil řádně a včas svůj závazek, když ničeho neuhradil, a tak žalobkyně celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2023. K tomuto dni byl žalovaný podle žalobkyně v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 799 Kč a dále s neuhrazenou jistinou ve výši 27 248 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení nákladů vynaložených za zaslání tří upomínek vždy po 100 Kč a dále smluvní pokutu naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 1 497 Kč, a to za prodlení žalovaného se splacením tří řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila vůči žalovanému rovněž nárok na smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného úvěru, tj. z částky 32 047 Kč, kterou kapitalizovala za období od 26. 3. 2023 do 10. 5. 2023 částkou 1 474 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 25. 3. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2022, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Za žalobkyni byla smlouva podepsána jejím zástupcem Ing. [jméno] [příjmení], který byl označen jako„ samostatný zprostředkovatel“. Podle smlouvy představoval účel úvěru provizi zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, počínaje dnem 20. 1. 2023. Celkově měl žalovaný uhradit částku 40 000 Kč, a to s ohledem na to, že mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba 28,17 %. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet. Podle článku II. písm. b) Smlouvy byla částka 2 500 Kč poskytnuta žalovanému na účet zprostředkovatele, a to jako provize sjednaná mezi žalovaným a zprostředkovatelem. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou úvěru či jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 499 Kč a výši 0,1% denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný obdržel zákonem vymezené předsmluvní informace. Součástí smlouvy byly rovněž údaje o žalovaném, tedy, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 22 000 Kč, dle výplatních pásek 19 567 Kč. Další příjem domácnosti byl uveden ve výši 44 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 750 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 0 Kč. 7. Podle formuláře Výdaje a příjmy spotřebitele, Závazky spotřebitele – čestné prohlášení žalovaného ze dne 10. 7. 2003 o jeho závazcích, výdajích, příjmech, ve spojení s výplatními lístky žalovaného za měsíce září, říjen, listopad 2022, z nájemní smlouvy je zřejmé, že žalovaný uvedl, že je svobodný, že pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč měsíčně, přičemž z této mzdy vynakládá částku 6 750 Kč na bydlení (voda, energie, paliva a nájemné či jiná obdobná platba). Jiné další výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný nevyplnil kolonku ohledně počtu jeho dětí, ohledně počtu osob ve společné domácnosti uvedl 0. Z výplatních lístků žalovaného vyplývá, že žalovaný v měsíci září 2022 pobíral mzdu ve výši 18 967 Kč, v měsíci říjen 2022 mzdu ve výši 19 465 a v měsíci listopad 2022 mzdu ve výši 19 944 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a výsledek zaznamenala do formuláře Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 19. 12. 2022, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 11 429 Kč a životního minima žalovaného 4 620 Kč a nezabavitelné minima ve výši 10 699 Kč měsíčně (viz životní a existenční minimum, výše normativních nákladů na bydlení). Podle výstupu z insolvenčního rejstříku, výpisu z Centrální evidence exekucí a Registru REPI má soud za prokázané, že žalovaný neměl žádný záznam. 8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč dne 20. 12. 2022. Z potvrzení o provedení transakce rovněž ze dne 20. 12. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet zprostředkovatele, pana [příjmení] [jméno] [příjmení], částku 2 500 Kč. 9. Z listiny nazvané Bonita smlouvy a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, a že na úvěr neuhradil ničeho. 10. Z upomínky ze dne 25. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 11. Oznámením o zesplatnění - předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2019 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň mu byla poskytnuta lhůta v délce 10 dní od odeslání výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Odeslání výzvy žalovanému žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru