11 C 102/2025-19 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 907 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 15. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 23 100 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, avšak na poskytnutou částku ničeho nezaplatil. Dne 12. 12. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným, jež je předmětem řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2024 včetně obchodních podmínek soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 22 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bankovním převodem této částky na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě a v obchodních podmínkách. K dokumentu nejsou připojeny žádné, ani elektronické podpisy.6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a z informace poskytnuté soudu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 15. 8. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 22 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 1 100 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to na základě uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 12. 12. 2024.8. Z oznámení o postoupení pohledávky 15. 2. 2025, soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 2. 2025.9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2025, včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů.10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 23 100 Kč, která mu byla odeslána na účet č. , č. účtu, dne 15. 8. 2024 a 7. 10. 2024. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud dále vycházel z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující byl povinen ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumala, žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv příjmy či výdaji žalovaného, jeho rodinnou, a především finanční situací. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2024 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.18. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 8. 2024 částku 22 000 Kč a dne 7. 10. 2024 částku 1 100, jež byly převedeny na bankovní účet žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně zbývá na jistině úvěru doplatit částka 22 000 Kč, přičemž s ohledem na pasivní procesní postoj žalovaného soud toto tvrzení žalobkyně nemá za vyvrácené. Z provedeného dokazování proto vyplývá, že žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně o částku 22 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, př